27. srpna (sobota - inventura) Hrajeme si na kokoty. Nejde mi to - rozčiluju se - v deset by mohlo být hotovo a uzavřeno. Místo toho končíme v překvapivých 5 odpoledne. Počasí to vycítilo a ty tam jsou včerejčí 34 °C - auto mi hlásí 10 °C nad nulou. No je toto možné. Léto is over.

26. srpna (pátek - začátek inventury) Jak se hraje na kokoty? Ptám se každý rok. A už je to opět tady: Vezmete si firemní trička a jdete v sobotu do práce. Dnes je ještě pátek, ale zítra pokračuje inventura, kterou jsme dnes začali. Jestli je něco méně efektivní činnost než organizace místní inventury - ukažte mi to. Podle mého bychom mohli vše zapsat do výsledků už dnes, obhájit a brzy před půlnocí být doma. A sobotu mít jako sobotu - nejlepší den v týdnu (neděle je taky fajn, ale po ní následuje pondělí...) Místo toho je dnes od sedmi už tradiční chlastačka a žranice v Mondeu, které se nezúčastním. Za prvé - nemám na juchání s ostatními náladu a myslím, že ani ostatní nemají náladu, jdou si spíš odjítst a odpít část svého platu... Za druhé - doma mám holky a taky bazén, který zchladí konečně letně rozpálený den. 

   Dofrčím dom, hopsám do bazénu a voda udělá jen csss. A náladu mi vrací soused Vláďa, ať jdu na pivo. Má ho vychlazené a je to balzám. Báječné

9. srpna (úterý) Na zahradě už máme trávník - resp. můžu mu říkat trávník a neurážím tím vývnam slova trávník. Krásný, hustý zelený pažit - chemie zapracovala - radost se bosky projít. Ale k čemu to, když to už měsíc vypadá, že bych měl spíš vypustit bazén, zazimovat ho a do trávníku aplikovat podzimní hnojvo pro zazimování. Sakra. Rád bych viděl ty marketingem zmáklé oběti, které si nakoupili různé ohřívací sluneční pyramidy, desky a tepelná čerpadla k bazénu "prodlužují si léto". Možná mají vodu v bazénu jako kafe, ale tak nějak mě ani trochu neláká do takové vody lézt a dát si třeba mojito. Apropo - máty mám, že bych s ní mohl zásobovat Makro. A to jsem čekal, že touhle dobou tam budou jen holé stonky. Smutné. Chladné. Deštivé. Prosím změnu. 

6. srpna (sobota) Trefná cedule:

   Tento způsob léta zdá se mi poněkud... saunoidní. Rodinka mi odjela k rodičům. Dopo jedu se sousedy fotit do ateliéru a opět se mi potvrzuje, že nefotitelné je pouze moje dcerka. Sousedka focení zakončí příjemným obědem v Kolkovně. A tím končí příjemně uvolněná sobota.

   Na pětku dofrčím do Sázavy, kde hraju na svatbě. Vystoupit z klimatizovaného auta je jako vstoupit do prádelny - okamžitě zvhnu a to jsem ještě nic nevzal do ruky. Svatebčané, kteří venku kouří, mě ujišťují, že uvnitř je ještě hůř. Správně si odvodí, že jsem placený DJ a tak mi s vykládáním techniky nemusí pomáhat. Zdravím se se ženichem, neptám se, rovnou líbám krásnou nevěstu. Jen škoda, že už shodila svatební bílé a nasadila kytičkované letní - ve chvílích nudy - bude co fotit. Staříci blbě nesou, že příjezdem DJe se provede škatulata, škatulata hejbejte se a zruší se čelo svatební tabule, kde původně seděli. Rozborka techniky mi opět trvá půl hodiny a dalších 15 minut ještě světla. Všechno funguje - uf!

   Nevěstina rodina je z Moravy a ve svém čele má hlučného bodrého tahouna Pepina - teda on se jmenuje asi jinak - ale ... je to Pepin. Samozřejmě si neodpustí: "No doufám, že máš te naše, abysme si zabékali. Cože - Ty nemáš Kerny - Kerny zná každý, ty jsou nejslavnější u nás, v Čechách, v Evropě vůbec." To jistě, myslím si své a už ho vidím, jak bude hopsat i na Pepíka z Teplic a jeho Když se u nás chlapi poperou. 

   Další postavičkou je velmi dobře udržovaný a hezky oblečený chlápek, co má special požadavky, ale kromě požadavků má i iPoda, kterého mu připíchnu do mixu a rád ho nechám, ať maká za mě. Na jeho výběr rozvlní boky i jeho žena. Po pár klopítnutích s přechodem mezi písničkami převezmu iniciativu v podobném duchu - roztančí se děti a s nimi rodiče. Později se dozvídám, že už 14 let žijí v Itálii. Je to na nich vidět - svědčí jim to. Září jak Metaxa.

   Jako vždy se vyskytne i zastoupení děvčat pubertálního věku a jejich požadavky na kapely a písničky, které neznám a ani nemám. A nechci - takže tady se píchni do mixu a odjeď si to ze své tatranky. 

   V osm je už čas na show - takže na alternativy není prostor - musím rozjet hudební tsunami kombinující radio Blaník a Evropu 2 - úspěšné řešení pro dav. A sem už přesně sedí cedule ze začátku. DJ není jukebox! "Ne, jednoduše nepustím TEĎ právě TO, co si si právě TY teď vymyslela, narušilo by mi to koncept, který je podle hopsajícího davu úspěšný." a "Ne, od Rytmuse tu nic tanečního nemám. On totiž nic tanečního nemá. A pokud jsem si toho já nevšiml, tak ty mi napověz KONKRÉTNĚ, co by to mělo být. Jo a přežije to Tvoje babička?"

   Zpocený Moravák Pepin mě už deset plácá svou zpocenou chlupatou prackou po zádech řka: "Vzal bych tě k nam do dolu, farat dvanactku - aby vědil jake to je." aha takže žádná jižní, ale střed a severní a žádné sklépky - looser. "Ale jo - hraješ dobře, daj mi vizitku a přijedeš zahrát k nám." - To by si se chlapče nedoplatil - sklépek nemáš. 

   Další úspěšný opilec z rodiny mě přijde v deset přesvědčovat, že má kamaráda "co zpívá, že si z něj sedneš na prdel." Netuším proč bych si z něj měl sedat na prdel i když: "von totíž zpívá operně a ten má hlas - to si sedneš na prdel. Může zazpívat?" - no jasně že může zazpívat - může se zazpívat kde chce. "No nééé, to jako, že by tady zazpíval - von totiž zpívá operně, že si z něj sednouo tady všichni na prdel." no nechci poslat opilce i s jeho Pavarottim do prdele a ptám se, co by zazpíval. "No von ti tady dá takovou Ave Marie, že..." - všihni víme co, ale hele kámo - tady na něco takového není prostor, protři alkoholem zastřené vidění, rozhlídni se... hele víš co - OK - tak ve 12 ať dovalí - dostane prostor. Pak dostanu ještě školení v 11 o prdelně skvělém operním zpěvu opilcova kamaráda. A ve dvanáct sotva mluvíc mi oznamuje, že prdelní operetec nebude zpívat, protože jeho podání a jeho repertoár se pro "tuto společnost nehodí". Jo - když je tak skvělej - měl békat v kostele před obřadem.

   Chtělo by to nějaký závěr a poučení. Prosím - respektujte práci DJe - většinou ví co a proč to hraje. Klidně si řekněte, co byste ještě rádi slyšeli - ale nechte na DJovi, aby to zařadil do playlistu podle jeho uvážení. A pokud to opravdu musíte slyšet TEĎ HNED - nejsem Jukebox - nefunguju za pětikoruny, ale za dvoukilo jsem ochotný další song zaprodat! Takový jsem já.

4. srpna (čtvrtka)  "Šok: Američané neznají Pippu Middleton. Většina si myslí, že jde o "slavnou pornoherečku" - no tak to je zpráva dne. Ať jsou Amící jací jsou - proč by měli znát sestru holky, co se letos vdala za jedno princátko z Evropy a sama se proslavila vlastně bezděky jedinou fotkou hezkých křivek pozadí v bílých šatech? Moc by mě zajímalo koho to šokoje. Mě spíš šokuje, že to nějakého zaprděného evropánka z Čech šokuje. Podobné, jako když nás prý šokuje, že Američani nevědí, jaké je naše hlavní město a kdo je náš prezident. Zpátky na zem a všem těmhle vyšokovaným divičům (a možná spíš bulvární šok-pisálkům): Jaké je hlavní město Arizony (1,5 milionu obyvatel hl. města), Ohia, Indiany (3/4 milionu obyvatel hl. města)? Z hlavy a bez googlu. 

1. srpna (pondělí) 20. červen byl letos dnem daňové svobody. Den, kdy přestáváte vydělávat na stát a vyděláváte na sebe. A já myslím, že ne. A trápím se tím - tak ať v tom nejsem sám.

   Dáme si to hezky polopaticky, aby to pochopili i ti, co sedí vzadu. Začneme s hrubou mzdou 20000,- Kč. Z té vy dostanete po odečtení zdravotního pojištění, sociálního pojištění, zálohy na daň 15750,- Kč. Ale firmě jste na Váš 20ti tisícový plat museli vydělat 26800,- Kč - to je tzv superhrubá mzda (ano dalších 6800,- na Vámi sponzorovaného cikána - je to tak, budeme mu tak říkat, nepotřebuju být politicky korektní). Z 15750,- Kč, které dostanete na ruku odvedete státu dalších 20% na dani (ano něco má sazbu nižší, ale alkohol, cigarety palivo zase vyšší - takže 20 je ještě to milosrdnější. Vašich je tedy pouze 13125,- Kč.

   Nový odstaveček, abych byl ještě transparentnější: Z 26800,- Kč, které jste vydělal si stát vezme 13675,- Kč a Vašich je 13125,- Kč. V procentech - z Vaší práce si stát hrábne 51 %.

   Ve středověku - v době temna odváděli desátky - a já si myslel (alespoň mě to tak ve škole zkoušeli naučit) jaká otročina, robota, vyděračská doba to byla. A jak by se měla nazývat dnešní doba s odváděnými 51 %?

25. července (pondělí) Skvělé - senát odmítnul a vrátil novelu o silničním zákonu, který mimo jiné chtěl zrušit "výmluvu" na osobu blízkou. Pevně věřím - chci věřit, že ta banda diletantů v parlamentu si nejdřív vystrčí hlavu z prdele a znovu se zamyslí než se pokusí veto přehlasovat. Proč? Nejsem právník - na to mám ženu - mou milovanou osobu blízkou (mimo jiné), ale rozumem prostým:

   Hezky na začátku někdo - budeme jí říkat OSOBA sedí za volantem AUTA a NĚCO tzv. SPÁCHÁ. Spáchá znamená že činí něco s vozem, co je za hranicemi zákonem, pravidly daným standardem. A páchání něčeho hlídá a pokutuje policie a městská policie. Police pokutuje do státní kasy a svým způsobem není přímo motivovaná postihnout více páchání - činí tak v rámci náplně své práce. Městská policie plní městskou kasu a z městské kapsy je taky placená - motivace je přímo úměrná tomuto vztahu. Tak. Tolik k základnímu rozdílu těchto dvou policií. Společné je, že když něco páchající osobu zastaví - oznámí jí co spáchala, legitimují ji a po zásluze nechají zaplatit dopravní odpustek, který případně koření odebráním nějakého toho bodu. V pořádku - rovnováha funguje. Za mě - stojí proti mě rovnocenný soupeř - chybil jsem, dali si tu práci, nachytali mě, platím. Ale.

    Ale sakra mě štve, že přímou úměrou zainteresovaná městská policie a tím pádem i město - obec - vydělané peníze investují do automatických kamer, rychlostních pastí, radarů atd., aby vydělávali víc a víc. Blbečka pak posadí k monitoru, který jen hlídá téměř automatické rozesílání pokut - pardon - výzev k podání vysvětlení.  Trochu se nám ta rovnováha znerovnovážila. Odmítnutí podání vysvětlení z důvodu ... osoby blízké považuju za fér narovnání rovnováhy. Kohorta davu zblblých poslaneckých ovce v čele s pablbem Humlem (jako exprta jsem ho měl na Nóva rád) se pokusila tuhle rovnováhu nejenom nabourat ale s dolarovými znaky místo zorniček taky sakra přizpůsobit jedinému účelu vybrat víc, vybrat ještě víc, vybrat moc bez ohledu na nějaké základní práva a ústavu. Cože?

   Nu je to prosté - už nejde o osobu - tu osobu, která něco spáchala - její potrestání a nápravu. Čert vem resp. čert nech body - hlavně zaplať. Odůvodnění - odpovědnost má majitel vozidla - ten za něj ručí. Ano majitel za něj ručí a nese hmotnou zodpovědnost, kterou má mimo jiné zaplacenou povinným ručením, havarijním pojištěním. Znovu - má hmotnou zodpovědnost za škody vozidlem způsobené. Tedy když něco nabourám, zničím, poškodím - jsem za to jako majitel auta hmotně zodpovědný ... a musím platit. Jasné, logické, nepopiratelné. Když někde pojede osoba (blízká osoba) o 10 km víc než je značka povoluje - jako hmotnou škodu tím způsobila, že si policie (v drtivé míře městská) nárokuje nějaké peníze. A navíc! A navíc - žádné vysvětlení, žádné dokázání že k činu skutečně došlo - jsi majitel, my tvrdíme, že se to stalo, neřídil jsi ty ale osoba blízká (Ruku na srdce, kdo napráskáte osobu skutečně blízkou)  - OK zaplať - máš odpovědnost. Hmotnou pánové - tak jestli takhle - tak mi tu hmotnou škodu dokažte!

   A vy - pánové - osli a ovce z dolní sněmovny - račte zapojit to šedivé (mnohdy) zvrásněné mezi ušima - a račte konat v zájmu voličů a ne městských pokladen a malá domů!

Poslední změna: 31.08.2011 13:03

13. května (pondělí) Peugeot, Citroen - tyhle euroškatule jsem dnes potkal na kamionu na dálnici a říkám si - ti žabožrouti asi mají nějaký problém s vlastním sebevědomím? Možná až vyjde nová modelová řada, tak už vůbec nebude mít haubnu jen oooobrovské logo. Asi ne, ale kdyby chtěl někdo takového francouze tunnit, tak bude mít asi hodně práce s klempířinou, aby tu obrovskou díru po logu zamáznul. U Peugeota je to světlo, logo, světlo. Brrr

10. - 12. května (pátečno-nedělní maraton) Na výšce - respektive na kolejích v době řádného studia na vysoké škole jsem zvládnul pařit 4,5 roku v kuse (půl roku jsem se rozkoukával). A teď si prodloužím víkend o dovolenkový pátek a zkusím něco  podobného a už v neděli nemůžu. Slabé. Možná byla chyba snažit se rozházet 4 kubíky štěrku za dopoledne...

   Pátek diskotéka ve Stodole, kde jsem musel hrát i pro oslavovaného dědečka a samotného mě překvapilo, že z 320 GB hudby je jen jedno CDčko s dechovkou. Ještě víc mě překvapilo, že jsem si s tím vystačil a divní oslavenci to nepoznali. Vypadalo to, že budu mít vyděláno a sbaleno po půlnoci. Člověk myslí, provozák mění. Přišel vysáze štědrý výdělek na stůl a prohlásil, že hraju do dvou. Takže už zase jsem jel ultrahlučnou individuálku pro osazenstvo Stodoly a nějaké managery z Tesca do čtvrt na tři. 

   Nikču nezajímá, že šel tatínek spinkat ve 3 ráno. Budíček na půl sedmou - "táto vstávej". Asi jsem ještě vytuhnul, dospat se - dnes to bude horší.

   Trochu šolichání se štěrkem, ale Ráďa, co nám dává do kupy terasu zvoucí velikostí taneční parket středně velké vesničky střediskové, mě potěší, že už to tam mám nechat, že se bude muset možná ještě navést. Takže sekačka, oběd a ve 2 do auta 160 kiláků daleko jet dělat brajgl s tématem diskotéka na svatbu. Většinou Bydžovská parta mě mile překvapí - málem jsem zapomněl - že tady jeli a jedou stále Tři sestry k mé spokojenosti. Bohužel jede i Michal David - musím ho pustit už před desátou. Taková prasárna! Ode 2 do 4 ráno karaoke - všechno karaoke  a všichni zbylí. Včetně mě! Milosrdné alkoholické okénko je však druhý den zavřené, takže si na tu trapnost nijak detailně nepamatuju. A opět mile není přítomen nikdy, kdo by byl byl krutě střízliv a měl tendence moralizovat a připomínat. A tak to má být. A u Večerky taky nikdo neprotestoval a kdo byl schopen odešel do hajan po svých. Zbytek byl čestně odtažen.

   V neděli okolo poledního na cestě domů si říkám, že bych policajtům nemusel ani dýchat - celé mé tělo dýchá procesem ozdravného detoxu. Sprcha si to snad přebere, jímce to bude jedno.

   Pod záminkou, že dám Nikču spát odejdu s Nikčou do ložnice a omdlím spánkem úderníka černouhelného dolu. Nikča ale ještě skoro hodinu řádí jako čert, což registruju, když mě ze spánku v útržcích probouzí. Nakonec ale společně spíme do půl šesté. Ozdravné. Nikče to stačilo, já bych si dal ještě 20. Hodin.

10. května (taky úterý) Co uděláte, když se Vám nějaký film nelíbí? Nekoukáte se na něj? A tím to hasne? Ano - většinou jsem na tom stejně. Ale jsou dvě kategorie, co mě iritují (čti: pěkně serou).

   První kategorie jsou filmy, které jsem si myslel, že jsou skvělé, chtěl jsem je vidět a bylo to obrovské zklamání. Nejtypičtějším příkladem je film Panic je na nic . Neuvěřitelně trapná, nesmírně nevtipná zbytečná téměř amatérské sračka, kterou jsem nedokoukal ani přes to, že měla Vaňková (ex superstar) ukázat svůj nahý hrudní košíček. Chvíli jsem uvažoval jestli si nemám pořídit skartovačku na DVD - speciálně pro tento film. Jenom ho vyhodit do koše pro mě nebyla žádná satisfakce za tu necelou hodinu, kterou jsem tomuto "filmu" věnoval. Na špatné filmy se naštěstí blbě rozpomíná, ale abych uvedl i něco ze zahraniční produkce - Daltoni . Třeba se ten film po prvních 45 minutách změnil z pitvořících se ksichtů do něčeho vtipného - já už u toho ale nebyl.

   Druhá kategorie - filmy, vůči nimž jsem předpojatý např.: kvůli tvůrci, kvůli námětu, kvůli předchozí obdobné zkušenosti. Jednoduché řešení je - nedat jim šanci. Jenže - jenže oni tomu akademici nasypou kdejakou cenu a tak chci takovému skvostu dát šanci. Totální nepochopení, deziluze a otevřená klapačka s nevyřčeným PROČ jsou pak výsledkem snahy skouknout takový (intelektuální) klenot. Konkrétně: Venkovský učitel - mám tendence paušalizovat všechno od Bohdana Slámy, ale uvědomuju si, že jsem vlastně pořádně viděl jenom Štěstí ... a to se mi líbilo. A protože nemám, jak říká Nikča, nemám julču - tak asi proto paušálně nedokážu dát nic - ano nic od Alice Nellis . Další speciál i divácky úžasně hodnocený - Karamazovi - neviděl jsem to v divadle, nečetl jsem Dostojevského, ale na film jsem se těšil - nepochopil jsem a za půlku nedošel. Sorry.

   Mohl bych pokračovat - ale proč si to připomínat - příliš intelektuální filmy nechám zasvěceným 

3. května (úterý) Na šestou večer za jedním papalášem do Teplic ... práce, kterou by zvládla i cvičená opice a ještě bych to mohl bohatě fakturovat. Jenže opice není pro papaláše dostatečně důvěryhodná a prověřená, pročež jsme na 15 minut práce přijeli z Říčan já a šéf marketingu. Státutvorné! Využívám situace a vyrážím do prvního většího města za hranice k Sasíkům na nákupy. Už ne Němec k nám, ale já do Německa - nakupovat levně a kvalitně. Levně, kvalitně jsou dvě slova, která se pro nákupy čechosistánu dají použít v jedné větě pouze, když mezi nimi je nějaké NE. V Německu v obchoďáku Real mě vítají vícejazyčné cedule - rozuměj včetně češtiny. První cedule je Výkup vratných lahví, druhá cedule: Možnost platby v českých korunách - zpět vracíme v euro. Prdlajs vítejte v Evropské unii - vítejte ve fungujícím kapitalizmu. Vesele si nakupuju, kroutím hlavou nad stále diametrálně odlišným - bohatším výběrem než mám kdekoliv v Čechách. V sekci ovoce, zelenina - to opět na rozdíl od Čech voní ... ovocem a zeleninou, i když přiznávám - tady tuším ceny vyšší než v Čechách. Asi jediné dražší oddělení. U pokladny s vrchovatě naplněným košem poskládám dvě věty "Gutten tag. Kann ich mit tchechische gelde zu zahlen?" Od gymplu daleko a ten jazyk jsem fakt neměl rád, takže netuším, jestli to má hlavu a patu. Prodavačka se na mě mile usměje, klikne do terminálu a na displeji se objeví částka v korunách. Vielen Dank.

 29. 4. 2001 (pátek) Ne, Bose není kvalitní ozvučení! Další fenomén s dokonale zmáknutým marketingem. Stručně, jasně a pro všechny časy: Bose je sračka za mnoho peněz, která umí hlučet, ale o hudbě a věrnosti nemůže být řeč. Prostě je to tak - přijměte to. Je to stejné jako homeopatika - zastánci budou obhajovat až do první krve, odborník jen kroutí hlavou. Ano Bose mají jednu kladnou vlastnost - jsou malé. Ale zákony fyziky nepopřou tím spíš. Prostě ne a fuj - vyhozené prachy, velké prachy. A kdyby někdo chtěl o mých slovech nadále pochybovat - jednoho Bose mazlíka jsem Vám rozebral. Plastová slupička ve které je v plastovém šasi vlepen repráček s trošku větším magnetem. Ano ty desetísíce vyhazujete za trošku větší magnet, protože i membrána je papírová přátelé. Propojení je realizované kaničkami od bot - to si pamatujte, až půjdete k Bose kupovat superultrakvalitní kable srovnatelné s ropovodem, který připojíte do sanitrem zarostlého kohoutku v kuchyni. 

 10. 4. 2001 (čtvrtek) Téma, které dnes vyleju: Exministr Bárta s mobilem za volantem. 

   Když nemusím a nikam nespěchám - rád se vyhnu za volantem dálnici a pobavím se na kroucených komunikacích "zadem". Navíc mi na plánovaném prohozu gum za letní řekli, že mám ještě cca 5000 km odjezdit na zimákách, které se následně vyhodí. Pro mě mimo jiné popud dát pneumatikám víc pokouřit a trošku pogumovat bokem. 

    Na dálnici jsou většinou všechny dva až bonusově všechny tři pruhy obsazené mladými blbečky za volanty kchamionů - takže vlásenky 3. třídy jsou balzám. Jenže, jenže poslední dobou dost často potkám na těchto silničkách právě i kamiony s nákladem neuvěřitelným. Předjet se nedají, rychle jet nemohou, najíždějí si, orvávají krajnici. Nepaušalizuju, nemyslím si, že by všichni byli jenom vychcaní hajzli, co se takhle vyhýbají poplatkům za dálnici - třeba skutečně Slovenský kšiltař veze z Kamenice do Týnce něco straaašně potřebného - asi korbáčky do Lidlu - alespoň tunu prosím.

   Jenže já tyhle voly dost často potkávám i v protisměru a s MOBILEM NA UCHU. Oni mají mobil na uchu, já mám pevné hands free. Když dodržuju (to já občas taky) předpisy a rychlosti - tak se nudím - a telefonováním se zabavuju (někteří si už myslí, že mi tak v mobilu hučí neustále...).  Proč se profesionální řidič kamionu [čti: zasraný kamioňák] nenudí někde v levém pruhu na dálnici a musí se cpát na silnici kam se skoro sám nevejde, já ho musím potkat v zatáčce, on o mě neví, protože zrovna telefonuje a já ze svého combi musím dělat off road - protože jízdní pruh už nemám a příkop se za silnici považovat nedá? 

   Naštěstíužexministr Bárta (jehož jsem původně bral neb jsem si myslel, že bude díky svým prachům nezávislý...) vymýšlel a chtěl zavést takové kraviny jako úplný zákaz telefonování za volantem a pokuty dle hodnoty vozu, který páchá přestupky. Dle mého názoru - jenom další možnost jak legálně fízlovat při každé příležitosti. Ale, ale takový kamion - to nebude zrovna levná věc - takže bych očekával stejnou vysokou pokutu pro blbečka kamionového jako pro blbečka za volantem vozu například takového Maserati. A tady se nám to spojuje, kdejaký pilot Shade Fobia má většinou alespoň handsfree sluchátko. To samozřejmě neodkládá ani v divadle, ve sprše a v posteli. Ale koho nejčastěji vidím s (samozřejmě minimálně Vertu) mobilem v ruce za volentem jsou kromě kamioňáků a autobusáků piloti exkuzivních značek jako jsou Ferrári, Posche, Mercedes, Maserati, Scania, BMW, Liaz. Někdy se u Mercedesu musím zeptat jestli vůbec u téhle značky o výrazu handsfree slyšeli. 

 11. 4. 2011 (neděle) V 5 odpo je doryto. Můžu uklidit rýč. A můžu si vzít lopatu a znovu si dát celých 9 x 4 metrů s vybíráním sypkého. Kolik by stál ukrajinec?

9. 4. 2011 (sobota)  Sobota a my se už dopoledne vracíme zpět do Bukovan. Sekačka blafne na první zatáhnutí - paráda a hurá sekat něco jako trávník. A zase rýč -9 x 4 metru byl bolestivý výmysl.

3. 4. 2011 (neděle)  Nevzít si rukavice na práci s rýčem není frajeřina. Je to blbost podepsaná puchýři na zhýčkané ruce. Terasa 9 x 4 metry se stává luxuse s každým dalším zarytím. 

   A ta mrcha slunce si dělá den skoro do 8 do večera. Kruté

2. 4. 2011 (sobota)  Sobota a já vyrážím rýpat díru pro budoucí terasu. Piplavá práce s provázkem, kolíky, metrem a vyměřováním končí. Je čas na činy.  Místo hlíny máme na celé zahradě vyschlé jíloviště na provrchu sešité trávníkem. S každým dalším zadolováním rýče sílí můj pocit, že ta troška trávy vyrostla jenom proto, abych to teď měl ještě náročnější. 

1. 4. 2011 (pátek)  Vzal jsem si dovolenou ... na práci. Od 7:30 fotím pro Hrobaříky jejich těhulácké fotky. Od 9ti si pořádám svůj první fotografické workshop. Téma je lákavé - od portrétu po akt.  Už v půl desáté je mi jasné, že moje pedagogické schopnosti jsou běžnými metodami nezjistittelné. 

"Nastavte si ISO na 200, program na M - na manuál, čas na 1/200, clonu na 8, white balance na blesk."  

... a jáká je rekce: "Co..., kde....,  jak..., proč." Rok fotíme a oni neví, kde si nastavit ISO: chjo

Změňte si ostřící bod už je ne maturitou ale rovnou obhajobou diplomové práce. 

Abych nekecal - ne úplně všichni jsou na tom takhle zle. 

   Modelka má 165 cm a tak zvlášť důležitě mluvím o tom, jak si mají přikleknout - fotitt portrét z výšky modelčiných očí a postavu z výšky modelčiných prsou. Zvlášť dva bezejmenní speciallisti (Váša a hvězdný Martin) si nejsou schopní zapamatovat ani třetí upozornění - mít ukazovátko nebo pravítko - obratem zavedu tělesné tresty. 

   A když se začne fotit akt - rovnou bych pravítko - ukazovátko o jednoho zlomil!

Poslední změna: 02.08.2011 12:41

10. února 2011 Brašulje chybí ti mé terapeutické seance s klávesnicí. Vidíš - ta mrcha Facebook snáší krátká terapeutická sezení líp. A to jsem si říkal, že přednost mají moje stránky. Ale je tu jedna nová věc, kterou si musím vylít dostatečně veřejně. Všimnul siis toho nového úžasného pořadu na Nově v primetimeu? A té brutální masírky v televizních novinách? 

13. ledna 2011 "A chcete ten dort povolený nebo zachlazený?" - ptala se mě v úterý cukrářka. Teď už vím, že to byla otázka záludná a především špatně formulovaná. Na objednávku narozeninového dortu by se správně měla zeptat: "A máte to pro dítě nebo pro dospělého?" Bez zkušenosti jsem samozřejmě čerstvý dort chtěl čerstvý - tedy povolený, zachlazovat netřeba - sfouknem svíčky a hned se do něj pustíme. Jenže Klárka má dnes 30 - koupil jsem dvě sady tenkých dortových svíček (aby se to vešlo). Napíchal, podpálil a prozřel, že jsem neměl hrát na moment překvapení a vše chystat hezky dole. Snést o patro níž dort s 30 plápolajícími svíčkami (tenká - netenká) je bezpečné pouze s hasičskou kuklou. Nikdy bych nevěřil jak ty svíčulinky mrchy topí. Mámo, blesk, blesk, foto, foto a pojď foukat nebo ti to do čokoládové bomby (takhle se ta ňamka jmenuje) vypálí kráter. Takže příště prosím zachladit a pro mě již brzy raději zamrazit. LED svíčky asi ještě nevymysleli. 

11. ledna 2011 Navážu na své dřívější rady ohledně výběru fotoaparátu a přidávám nový test, který by měl pomoci s výběrem nové televize. I v tomto případě poprosím případné zájemce o radu a pomoc - prosím projeďte si nejdřív tento jednoduchý testík než mi zavoláte a budete chtít poradit. Počítejte si odpovědi ano / ne:

1) Líbí se mi televize Samsung.

2) Slyšel jsem (v obchodě mi říkali, známý mi říkal), že Samsung dělá skvělé televize.

3) Samsung má skvělé ceny za super kvalitu. 

4) Jednoznačně LCDčko, plazma je stará technologie. 

5) LEDové televize (stále LCD, jen podsvícené LED diodami) jsou nejlepší technologie na trhu, takže lépe LED než LCD...

6) Televize Samsung jsou krásné, nejkrásnější.

7) Nejtenčí je nejlepčší. Je mi jedno, že do televize přijdou ještě konektory - já chci televizi silnou maximálně jak obal na kreditku. Televize mi stojí uprostřed obýváku a chci, aby návštěvy záviděly.

8) Jedině dynamický kontrast je ten pravý a optimální hodnota je bambilion ku jedné. "Jenom" kontrast mě nezajímá. Já chci dynamickou televizi.

9) 20ka do ložnice musí mít v každém případě Full HD rozlišení a musí být HD ready a taky musí mít minimálně 1920 x 1080 bodů

10) Plazma žere milionkrát víc než LCDčko

11) LCDčka (zvlášt ty od Samsungu) se na rozdíl od plazem nevypalují.

12) LCD televize vyrábí pouze jediná značka.

   Pokud jste na jednu či více bodů odpověděli ano (no jasně, každopádně) - kupte si televizi od Samsungu. Jsou skvělé. S ostatními se rád pobavím a třeba i poradím. Ale teď si musím jít vypláchnout a jít se pomodlit. Zkazil jsem si karmu a mluvil jsem sprostě. Slova jako: skvělá, dobrá, televize, Samsung by se nikdy neměly objevit v jedné větě.

10. ledna 2011 (pondělí) Je spousta kritiků, pomlouvačů a vůbec lepších fotografů (nebo si to o sobě myslí) než jsem já a naše fotoparta, co má tady ve fotogalérce každý týden novou fotografii na dané téma. Ono se to kecá, když si prohlédnou fotku a aniž by znali zadání a sami si to zkusili, hned vědí, že oni mají k tématu lepší fotku. Jenže ono jedno ze základních pravidel je NE vytáhnout ze strožoku NĚJAKOU, co mi tenkrát vyšla, ALE vyfotit novou fotku, dodržet pár základních pravidel a zadání. TAKŽE jsem se rozhodl každý týden sem plácnout hezky od začátku 1 téma. A ukažte se, co kdo zvládne za týden. Téma první a jeho zadání bylo:

 Téma první: Detail (makro) rostliny – květiny

 Co by to mělo mít:

-          Hlavní motiv rostlina – květina – tedy by měla zabírat velkou část snímku a samozřejmě by měla být ostrá

-          Okolí by mělo být  rozmazané tak, aby z fotky vystupoval právě hlavní motiv

 Na co si dát pozor:

-          Pozor na příopadný horizont – ať se nekácí

-          Vyhnout se středové kompozici, pokusit se optimalizovat do zlatého řezu

-          Pracovat s histogramem – resp. dát si pozor na podpaly a hlavně přepaly (absolutně tmavá místa a přesvícená místa bez kresby)

-          Fotografii poslat tak, jak byla vyfocená bez jakýchkoliv dalších počítačových úprav – to platí zvlášť pro mě (je zbytečné hodnotit, jaký je kdo grafik… jde nám o fotku pane Nezkusile!)

-          Fotografie musí být nová – za poslední týden – nic dříve vyrobeného!

 Kde čerpat moudra:

-          http://www.digimanie.cz/art_doc-F32A5166EFD3B04AC1257175003F063D.html

-          A pamatovat na dobrou radu, kterou jsem na rychlo nikde nestihl dohledat: Fotografie seshora fotí každý – je to fádní. Zkuste fotit z výšky květu.

7. ledna 2011 (pátek) Vzal jsem si dovolenou a na 11tou jedeme k zubaři. Já a pravidelné návštěvy u lékaře. Kapitola sama pro sebe. Domluvená je jedenáctá a když už hodinu čekáme, tak si říkám, že velké štěstí, že tu nejsem sám. Hodina čekání by pro mě byl jasný argument zmizet. Nakonec se dočkáme. Zubař si prohlédne Nikčiny zoubečky a rozeřve ji nevídaně. Než se postará o Klárčin zubní kámen nedaří se mi Nikinku vůbec utišit. Pak jdu na řadu já - vysmátý, že dnes je to jen na otisky. Jenže doktor na mě opět vytáhne rentgen - zjistí, že všechno OK. Já už bych šel, ale on tahá vrtačku řka, že ještě musíme zmáknout ty otisky. Na co vrtačku!?!?!? Prý si to musí připravit - zub je mrtvý jak včera přejetá kočka, takže mě to nebolí. Jen mě to sere - zase příjdu o část svého tělesného materiálu a tuk to není. Otisky už jsou pak legrace, trochu zdržuju, protože chci všechno vidět a ukázat. Pak už můžeme naložit našeho spícího, unaveného, ubřečeného andílka a hurá do Liberce. Mám dnes dovolenou.

   Nikča spí celou dobu a Klárka se k ní přidá jen vyjedeme z Prahy. A mě bude někdo říkat, že spím stejně jako holky.

   Vzal jsem si s sebou na návštěvu pistoli. Ne že by na nás měli být v Liberci oškliví, ale mužská část nebude přítomna - maše lyže pro profíky na Jizerské 50ce. A já musím potrénovat. Z rodného Bydžova se stává divoký západ, východ nebo z kama vlastně cikáni jsou. Střelnici mají v Liberci v areálu u stadionu Bílých tygrů. Střelnice je to pěkná, vybavená a levná jak po stránce ceny za stav, tak za střelivo. Co mě však dostalo - na dveřích cedule se šipkou vstup vedlejším vchodem. A na dveřích vedlejších pak zákazové cedule včetně zákazu vstupu se zbraní. Tak nevím. Tak jsem zase byl mimo zákon.

2. ledna 2011 Všechno, co tatínek na Silvestra vydělal prací, jsme utratili v nákupním centru v Letňanech. Jsme rodina konzumní. A bavilo nás to a užili jsme si to. Nikinka byla nadšeným sjížděčem všech jezdících schodů. Už chápu, proč tolik dospělých bolí záda. 

1. ledna 2011 Nový rok bych měl asi začít pozitivně co? Okolo třetí hodiny odpolední, hodinu poté co jsem si šel na 20 minut lehnout se mi udělalo dobře. Připravil jsem pro návštěvu dětskou verzi kuřecího vindaloo. I když Klárka opět prskala, že je to ostré. Pravda - krupicová kaše to nebyla. Nikinka milosrdně spinkala ve svém pokoji a já jsem si chtěl bouchnout svůj silvestrovský arzenál, když včera nebyla příležitost. Ohňostroj - hlavně ten oficiálně neprodejný, byl moc pěkný - až sousedi zatleskali. Ale probudil jsem Nikču. Ošklivý, ošklivý táta.

Poslední změna: 10.02.2011 23:04

31. prosince 2010 - silvestr Žádný DJ se nenašel - takže žádná pohoda se nekoná. Hurá do Prahy zakoupit do pracovny (moje bordelí skladiště) rozkkládací pohovku. Chvíli se věnovat návštěvě, s návštěvou a pro návštěvu smontovat pohovku. Naházet všechno do auta a s půlkou návštěvy do Vlašimi vydělávat na utrácení. Dísco pro nečekaně mladé osazenstvo. 3 láhve Bohemky, něco panáčků s majiteli a už je zase fajn. Jen chlebíčky, ohňostroj, a ťukanec s lidmi blízkými bude až zítra.

30. prosince 2010 "Mám kámošky, co jezdí na kole. Máme takovou partu víš. No a oni by chtěli nějaké fotky... do kalendáře. Odváždné jsou...." - přesvědčuje mě kolega o kvalitách svých známých. A dnes je ten den. Jenže kamarádky zapomněly své dcera doma. Nu což - je to kšeft - takže jsem fotil. Aneb, jak říkáme my japanisté "Neumsí pršet, stačí když kape." Viz fotogalerka.

   A večer se pak snažím přesvědčit majitele nové restaurace ve Vlašimi, že silvestra zvládnou i bez účasti DJe z Bukovan. Připravím jim k tomu všechno, oni ale stále trvají na mé účasti, že jim na tom prý stojí celý silvestrovský program. Zavolali včera a já už mám silvestra a návštěvu domluvenou. Jenže já někdy řekl, že můžou dát vědět kdykoliv. Poté co minulý týden dostali mé základní sety, věřil jsem, že už mě neosloví. A teď obvolávám známé i neznámé DJ i normální lidi a zjišťuju, že kríze není, nikdo nechce 6000 cash. Grrr. Musím přeprogramovat celou silvestrovský večer. Zcela upřímně - rád bych zítra za své seděl doma s přáteli, popíjel bubliny, jedl home-made chlebíčky a třeba se i nudil u televizního pořadu.

15. prosince 2010 Mám důležitou informaci a prosbu pro majitele SUVček, teréňáků a vozů s náhonem na všechna 4 kola. Informace: Vaše auto není rolba, Vaše auto není tank a nebude jím ač si to budete přát sebevíc a prodejce Vás o tom bude ujišťovat. Prosba: Prosím začněte používat to šedé zvrásněné, co máte mnozí mezi ušima a nezdržujte mě na cestě do práce, z práce, k zákazníkovi.

   Venku je nádherně, mrzne, sněží, sněží a sněží. Silnice jsou dokonale bílé jako papír se seznamem mých kladných vlastností. A já teď často potkávám v příkopech usazené Audi Quatra, Mercedesy třídy M, Subaru (ty mě baví nejvíc). Někdy mám ale i tu smůlu, že potkám jeřáb, který takto parklé autíčko vyprošťuje. A já musím čekat se svou bídnou předokolkou vybavenou maximálně ABSkem, až ten imbecil nasedne do své pomačkané pýchy a odjede do nejbližšího autosalonu zakoupit sobě nový nesoudným jednáním nepodepsaný koráb. 

   Když jsem minule zase u jednoho vyprošťování čekal, přemýšlel jsem, proč jsou v příkopech nejčastěji právě ty vozy, které by tam měly být jako poslední. Můj závěř je: Každé auto má své limity, kdy se potká s fyzikálními zákony. Normální smrtelník s plečkou za 300K (včetně mě) může limity poznat už na asfaltu a spíš mokré silnici. Drahé vozy s elektronikou z Enterprise a náhonem na všechna 4 kola a hlavně pak jejich majitelé za normálních podmínek tyto limity nepřesahují. Na sněhu a hlavně pak ledu se ale rozdíly rychle srovnávají. Když mě pak takové auto na bílých kolejích předjíždí, říkám si, my se ještě uvidíme. Pokud jsem si správně všimnul rally na sněhu se jezdí na úzkých pneumatikách osázených hřeby a ty vypadají diametrálně jinak než nizoučký šííííírokánský profil na chromových loukotích.

9. listopadu 2010 Mě se věci nerozbíjejí. Když čirou náhodou doslouží do stádia nefunkčnosti, beru to jako podnět udělat si radost a pořídit si věc novou. Ale když jsem v sobotu odpoledne zjistil, že místo ledničky máme v kuchyni další - tentorkrát nerez kovovou skříň, nadšený jsem nebyl. Znalý základních principů elektroniky a všeho, co se strká do zásuvky, odpoljil jsem lednici, chvíli počkal a znovu zapojil. Světe div se - žádná lednice - dál jenom nerez skříň s displejem oznamujícím 16°C nahoře, 0°C dole. V pondělí jsem jsem zavolal na číslo servisu, které jsem našel na stránce dovozce (velkou shodou okolností je dovozce ... můj zaměstnavatel). Servisák mi říká, že vzhledem k přístupu zástupce a dodavatele náhradních dílů oni už vlastně Haier nedělají. Asi budu muset vyhledat a zbít bývalého kolegu Boumu. Servisák přece jenom přijel a oznámil, že na to se musejí objednat díly a jestli vůbec přijdou a bla, bla, bla - měl jste si koupit Electrolux (Jo jasně a dát 2 - 3 x tolik). I zašel jsem v práci za naším servisákem a požádal ho o náhradní díly. Vyfasoval jsem pro jistotu vše, co by se mohlo pokazit - jen stříbrnou skříň jsem nevzal s sebou.

   A teď mi volá servisák, že základní deska, co jsem přivezl  není ta pravá ořechová. Trocha konverzace s kolegou a po telefonu vysvětlujeme technikovi, že deska možná nevypadá stejně, ale ať ji zapojí. A světe div se - ze stříbrné skříně už je zase lednička. Ve finále se dozvídám, že náhradní díly na Haiera brali normálně někde v Brně a jestli by teda nebylo možné brát to od nás. No vzhledem k tomu, že jsme výhradní dovozce a tak je to uvedeno i na záručáku - zcela jistě ano. Co mě doráží - za práci (včetně cesty z Benešova) si ten člověk vzal 100,- Kč. Nevím z čeho ten člověk nebo ten servis žije... možná z majitelů Electroluxu, kde to typuju na 300,- / hodina. Pak sedí i to přesvědčení a doporučení na Electrolux.

   Důležité je, že lednička už zase dělá to co má a že nám kuchyni zůstal model s vypouklým zrcadlem, které se tak líbí mojí mamince a taky dcerce, která se na sebe jezdí během dne smát. Tatínek (to jako já) si bude muset na červený model s displejem a vestavěnou kamerou pro vzkazy ještě chvilku počkat.

8. listopadu 2010 Jako jednooký stal jsem se mezi slepými králem. Je to asi měsíc, co se mě opět jeden kamarád zeptal, poprosil, zda bych mu nepomohl s výběrem fotoaparátu - zrcadlovky. Nepoučen z nemálo případů, opět jsem udělal chybu - a začal mluvit... Mám jednu prosbu, až zase někdo budete chtít poradit - prosím projděte si nejdřív tenhle malý testík. Správný foťák musí mít a umět:

1) Co nejvíce megapixelů (to ví přece každý prodejce z elektra)

2) Co největší rozsah zoomu (samozřejmě s ostřením od minimálně 10 mm)

3) Co největší objektiv (na velikosti záleží)

4) 10 snímků za vteřinu a raději ještě víc (míň nepřichází v úvahu)

5) Točit video optimálně se stereo zvukem, ideálně 5.1

6) Výklopný displej

7) Fotit přes displej (kdo by se koukal do toho titěrného okénka)

8) 30 a víc fotorežimů (včetně náhledového obrázku a popisu např.: zralý banán na stříbrném podnose při zapadajícím slunci na podzim)

9) Blesk co dá Sazka Arenu ze zadních řad

10) Nezničitelné prachu, vodě, ohni - odolné malé lehké tělo)

11) Fakty cool design s poutkem se vsazeným křišťálem od Swarovského

12) Cena do 5ti maximálně 6ti tisíc (optimálně o 70 % niž než je běžné na webu)

13) Zrcátko mít nemusí (moderní "zrcadlovky" už přece nemají zrcátka)

30. říjence 2010 Taky den Kalby - tentokrát Jandíkovi. I Nikča si je vědoma, jak je pro tatínka v 33 být společnský a tak mě vzbudí až v osm. Dáme si procházku do Týnce, což se ukáže jako dosti vysilující. Špatný základ pro náročnou kalbu. Jdu vařit - slíbil jsem slané záviny. 

29. říjence 2010 Ráno se Vuvuzelka rozhodne ukázat už okolo sedmé, že umí zpívat. Chci vstát, dokázat si, jak jsem ustál včerejší jízdu a jít Nikču přebalit a nakrmit. "Kam jdeš, Nikča už jedla - nech ji - ona si jen zpívá." Aha - dokázána je tedy jiná skutečnost.

   Tentokrát překvapím já sousedku Radku, že s níimi večer počítáme. Radka s Davidem jsou ale lidé akční, takže potěší nadvakrát a dorazí nejprve v pozdní odpoledne s Kubíkem a po osmé sami. V téhle skupině jsem jednoznačně alkoholickým vůdcem. Proběhne velmi příjemný večer - nikdy bych netušil, jak může být jídlo zábavné téma. Tentokrát okolo 11té poklízí žena řka, ať se jdu koupat, nebo tady usnu. "Já ještě zkouknu Californication, neboj neusnu." Ty mrchy vložili do vysílání reklamu, takže se probudím v 1:40 a přesouvám se nahoru

28. říjence 2010 Čtvrtek sváteční - krása největší. Nebudu tvrdit, že nevím, co je to za státní svátek... melou o tom v rádiu. Jediné důležité je, že ze čtvrka je neděle, resp. soboto protože zítra budu mít taky volno. Večer kalíme Pavlem a Martinou - moje rozložená narozeninová demolice jater. Potvrzuje se, že si ještě můžu dát pivo, 3 Long Island Ice Tea, 2 panáky whisky a ještě na úrovni komunikovat. Ve tři ráno sklidím nádobí, smotnu první paličku Bílé vdovy a zavrtám se do postlýlky s Pink Floyd na uších - hezký den, krásná oslava.

25. říjence 2010 Při jízdě autem, při obědě, na nákupech, při jednání - napadají mě stovky famózních a jedinečných témat, o kterých se musím pozdě večer rozepsat tady na stránkách. Večer pak musím nutně nejdřív zkouknout web, facebook, poladit ze zásob RAWí fotky. Když se dokopu k tomu něco sepsat, přetvořit svou myšlenku na dílo hodné Pulitzerovi ceny, v hlavě mám prázdno jak ve státním podniku po druhé odpoledne. Od kolika let se tomu může říkat Alzheimer? Dnes je mi rovných 33. Bilancování si nechám na jindy a téma taky nemám. Takže dobrou noc.

24. říjence (nikdonedělej) 2010 Rozepsal jsem se o tom, jak jsme byli s Nikčou plavat. SAVE - Nemátě oprávnění měnit obsah stránky. Fuck Off - jaktože nemám, je to moje stránka, můj web, můj počítač. A 4 odstavce o tom, jak Nikča nespala, když měla a spala když jsme nechtěli, o babách prastarých v nově zrekonstruovaném bazénu v Benešově a podvodním foťáčku - SORRY o to mě cosi křemíkového připravilo a já to sepíšu, až budu méně rozezlen.

15. říjence 2010 Dnes a zítra volby - komunální a senátní. Volit nejdu a jsem na to hrdý. Větší důvody proč ne jsem vyjádřil už dříve u poslaneckých voleb. Opět a bohužel pozdě jsem začal fotit ty upřímné, odhodlané, čisté ksichty politických vepřů na bilboardech. Na web jsem je nedával - je to pro mě taková forma autoterapie a připomenutí si kalorických slibů a holé reality až budou mít svá plná koryta opět jistá. Má to řešení - vím, jak se od toho oprostit - stát se sám politickým vepřem. Že bych začal u nás v prdelákově největším. Kandidátka v Bukovanech měla do 11-členného zastupitelstva 11 kandidátů. Volby jak za komunismu. Jestli byla plenta jsem se podívat opravdu nebyl.

11. říjence 2010 Za poslední dva měsíce jsem se více věnoval Nikince, Klárce, fotografii a trochu i zahradě. A nezbývala mnoho času a sil sepisovat něco alespoň sem-tam. Jenže dnes jsem dostal mail doslova motivační. Díky Davide - takže opět budu chvilku i grafomanit.

Poslední změna: 04.01.2011 16:24

   19. srpna 2010 (krtek - půlnoc) Konečně jsem se dokopal k fotkám. Je pěkné fotit do RAWu (a mít možnost řešit některé aspekty a opravy ještě dodatečně), ale ono pak to vyvolání fotek chvilku trvá. A když někomu řeknu, že z digitální zrcadlovky musím nejdřív ty fotky "vyvolat", tak mě má za naprostého trotla. Probral jsem, vybral, upravil, vyvolal a naházel na web. Takže, kdo chce - může se pokochat - naplnil jsem rovnou 3 galerie (Nikča, Nikčiny oslavy narozenin a Letní prázdniny) a já sám sobě slibuju, že brzy (již brzy) dotáhnu zbytek (drtivý zbytek) nevyvolených, nevyvolaných fotek.

   30. července 2010 (pijátek) Nikča má dnes 1. narozeniny. Čeká nás náročný víkend "oslav" u rodičů a příští týden ještě narozeninová garden party, kterou má Nikča společnou se sousedem Kubou. Dokonce i pozvánky s říkankou jsou. Balónky a dorty na patlání budou. Jen tatínkové začínají trochu brzdit a ubírají na kostýmech klaunů a oslíků.

   27. července. 2010 (vouterek) S tím buzeračním semaforem je to ještě lepší. V Kamenici mají semafor nastavený permanentně na červenou a žlutá se zelenou se rozsvítí až ve chvíli, kdy se člověk plouží maximálně 39 km/h - jinak rudá, zastav, pak jeď. Už chci jen vědět, jestli kamery, které jsou součástí  systému, bonzují. Nemá někdo tuhle informaci? Jinak si budu muset v rámci asertivity risknout sponzoring města porušením rychlosti a jízdy na červenou.

   20. července. 2010 (vouterek) "To snad ne, co tady k***a dělá semafor" řvu v prázdném autě, když přijíždím do Kamenice od Týnce nad Sázavou. Dálnice technologicky odstávkuje a tak radší jezdím zadem. Už měsíc jezdím zadem a každé ráno a každé odpoledne na cestě zpátky tady řvu (jenom pro svůj lepší počit) protože mě na úseku před základní školou, kde není žádná křižovatka zastaví semafor. Už ne žádné retardéry, a radary a zpomal řidiči, tohle je novinka. Buzerace řidiče v dalším levelu. O kus dál je už měsíc vyfrézované a napůl zazáplatovaná silnice, která se dá projet jen krokem, ale před školou jsou na letní prázdniny zcela nové funkční buzerační semafory. Báječné! Co bude další krok? Závory jak na železnici nebo rovnou separační katapult. Já asi začnu v dalším levelu ignorovat semafory.

   A právě jsem zjistil, že to jsou skutečně buzerační semafory, které hodí červenou každému autu, které jede víc než 40 km/h. Pro úplnost: Červenou dostane i auto v protisměru, byť by jelo rychlostí slimáčí. Úžasný fenomén, který prý řidiči řeší troubením, když je buzerační semafor zastaví a kvílením pneumatik při rozjezdu, případně buzeraci ignorují. Jako bych o tom už někdě mluvil... A lidé co bydlí v okolí, prý tyhle semafory z výše uvedených důvodů nenavídí taktéž. Bravo ministerstvo dopravy... nebo kdo tuhle zrůdnost zavedl.

   17. července. 2010 (sobota) Opět jsem za mixákem. Střízlivý, extrémně hlučný (a na přání majitele a oslavence ještě hlučnější), ve 4 ráno unavený, balící, a za úsvitu lezoucí do hajan. 

   9, 10, 11. července. 2010 (prostě prodlůžaný víkend) Slibuju, už nikdy nebudu nikomu tlouct do hlavy, že bazén je jen hloupá investice a starost. Tam někde venku se roztýkají dálnice, kolabují důchodci, zvedá se prodej zmrzliny a piva. Ale mě to nezajímá, já mám na zahradě spoustu práce a 7 kubíků vody v bazénu. Věřte mi, prací si ruce nešpiním, ale každé dvě hodiny na půl hodiny do bazénu a když se k tomu přidají sektí bubliny přímo z lahve - C'est la vie

   8. července. 2010 (čtvrtek) Malát si stále užívá líbánky, takže jedu na schůzku do botelu Matylda. Venku bublá asfalt a teploměr ukazuje 34°C. A kontakt si na mě ráčí zapomenout. Kontakt je prostě krásná baba, slíbí, že za 15 minut je tu, takže nemám důvod nepočkat. Za 15 minut na nábřeží přifrčí italský skůtr se slečnou, sundá přílbu, černé vlasy dlouhé až k pasu, modré vypasované džíny, pod motorkářskou bundou jen bílý nátělník naplněný dobře - tedy 3ky. Pánové zastrčí jazyky a utřou si koutky. Díky Martinovi mám tak hluboké znalosti, že vím, že slečna je lesbička. Pro jistotu ukládám foťák, kterým jsem si krátil dlouhou chvíli. Jen panoramata hradu, jen panoramata pánové.

   3. července. 2010 (sobota) Martin a Martina mají svůj velký den - oba dva v repríze. To je velká výhoda pro mě, protože dnes jsem za fotografa, tak by mi mohla být semtam nějaká fotonedokonalost prominuta. Máme s sebou i Nikču - v 11ti měsících je to její první svatba. Nejsem příznivec malých mimin na svatbách, ale musím se pochlubit - naši princeznu cácorku by si všechna uřvaná mimina měla vzít za vzor. A stejně tak by si ji mohli vzít za vzor všichni svatebčani s kompaktně plastovo kompaktními pípajícími kompakty, které jsem sice upozornil a poprosil, přesto na veledůležité ANO mačkali a pípali, takže bude mít Pepíno asi dost práce, aby to ze zvukové stopy na kameře nějak dostal. Zvlášť ti co stáli a seděli za svatebčany budou mít jedinečné snímky. Jenže Pepíno je na rozdíl ode mě profík, takže trochu zacvaká na klávesnici, pošoupe myší a může to dát do nominace na oskara.

   Profi fotograf se jakasi nedostavil, takže zbyly dva nadšenci. Soudě podle kolegova batohu nabitého drahými skly v odhadované ceně 150K a víc jsem se pasoval do druhého fotografa a nasadil dlouhé sklo 70 - 200 - neumím s ním a stále nevím, kde ho použít. Mezi opicemi se ta nejlepší pozná podle nejčervenější prdele, mezi puberťáky podle délky péra (... tedy Viky...) a u fotografa přece čím větší delší objektiv - tím větší profík. Ještě že mi ni kdo nevidí na kartu. Jsem přesvědčený, že místo abych bouchal detailní detaily, tak se stále snažím do dlouhého skla, nacpat úplně všechno. Ale co - jen dokresluju. Obřad, přípitek, po třetí se připomínám, že bychom už mohli jít fotit takové ty správně svatební kýčovité. Martin a Martina ještě zamíří dolů ke statku a než ve svých kristuskách zaberu, tak mi ty mrchy naskáčí do bazénu. No co - za fotografa mají mě a toho druhého blázna, takže proč fotit tradičně. 

   Jo a taky jsem tu za DJe. Měl jsem být první DJ, ale za chvíli mě seznámí s Rybkinnem - profi DJem z Dogs Bollocks. Ale on prý hrát nebude, chce se jen bavit. Načež si Rybka připojí notebook k mixáku. Začínám být nervózní. Zbytečně - okolo půl deváté se snaží Rybka splnit přání jedné písničky, co nemám. Potácí se kolem mixu, hledá, pak je 15 minut ticho. Radší tam něco pustím - "Nenech se rušit a pak mě stáhni je to OK." Ujišťuju Rybku, ale ten má problém udržet horní polovinu těla nad stolem. Za půl hodiny se vrátím, hraje můj set a Rybka se plácá už jen pod stolem. Obavy byly zbytečné. 

   Nakonec je jedinou brzdou připosraný a málo spitý majitel statku, který se bojí návětevy policie kvůli příliš vysoké hlasitosti. Já problém nemám, já mám i zkušenosti s návštěvami policie na mých Demolišn Party a přijde mi, že hraju ukrutně potichu. Nikdo si nestěžuje. Teda kromě statkáře podle kterého je to opět moooc nahlas. Jdu se opít. 

   1. července. 2010 (čtvrtek) Technologická odstávka - to není technický termín, to je obludná výmluva, která v lidech nepředstavitelně zakořenila. Jedeme do Wiesbadenu - asi 100 km po dálnici do Plzně - celkem asi 3 uzavírky nebo zůžení. Nikde nekdo - tedy až na auta v kolonách. Přejedeme hranice a frčíme asi 450 km po dálnici na které potkáme jedno zůžení.do dvou pruhů. Zůžení je dlouhé asi 40 km a na celých 40 km  se v 8 ráno čile pracuje. V 5 odpoledne se na 40 km stále čile pracuje. Na celých 40 km pracují. Nikde nikdo technicky neodstávkuje. Přejedeme do Čech - nikde nikdo tečka. Na D1ce uzavřeli středové pruhy v délce asi 8 km - nikde se nic neděje. Maximum, co se dá potkat je skupinka 4 nepřizpůsobivých s lopatami. Když tohle dopisuju je 21. července. Už vím, že tenhle dálniční teroro na D1 je kvůli připojení nájezdu na novou dálnici. Ale proč, když zatím se už 3 týdny spíš technologicky odstávkuje. Když se s někým bavím, tak většinou reaguje "asi mají technologickou odstávku". Dostali nás, už si umíme odpovědět sami. Jestli bych si na tenhle blog taky neměl dát ceduli se žlutým smajlíkem a nápisem "Musíme to dopsat." - holt´, víte co mám...

Poslední změna: 19.08.2010 23:20

   14. 6. 2010 (podělejlí) Ve středu sraz a od čtvrtka hurá na lodích ze Sázavy, po Sázavě, směr Pikovice na neděli. Tak tenhle plán ku dnešku ruším. Každý rok, každý rok byl červen tím nejteplejším, nejslunečnějším rokem až do doby než jsem minulý rok uspořádal Demolišn na Sázavě. Zima, déšť, minulý rok žádná voda v korytě řeky. Letos je voda, je voda, že by to frčelo téměř samo i s namazanou posádkou. Jenže letos ikonky předpovědi slibují černé mraky s deštěm a teploty 15 - 19 °C. Takže akci ruším dřív než se začnu rozčilovat s účastníky, co nakonec nepojedou z dalších neodkladných důvodů. Jestli ale bude alespoň v neděli rozumně sjedu si Týnec - Pikovice.

   6. 6. 2010 (neděle) 9 hodin ráno, Nikinka čiloučká a já bych na všechno šel s námořnickou rozvahou - ještě 2, 3 hoiinky spát. Je krásně a je potřeba rodinného výletu. Na vertikutátor nemám chuť ale ani trošku. Konopiště blízko - jedeme se projít a foťák bereme s sebou.

   5. 6. 2010 (sobota) Vertikutátor elektrický, sekačka a křovinořez benzinový. Tak proč jsem sakra po půlce zbitý jako řešeto. Ještě, že večer doráží dvojí sousedé na grulovačku, jinak bych tu zahradu ještě zryl vlastním čumákem. 

   30. 5. 2010 (neděle) Dodržel jsem svůj slib a nevolil. Ve středu jsem si u ohníčku a opékání buřtů probral volební lístky. Kromě 3 vybraných potenciálních kandidátů všechny krásně hořely. Strany s názvem dlouhým na celou stránku hořely stejně dobře jako strany s kandidáty linuxáky (moc hezké zaměstnání), stejně dobře jako komunisté za KSČM, stejně jako oranžoví komunisté (ČSSD). Uzenina pečená na kandidátech - mňamina.

   A výsledek. Výsledek mě mile potěšil. A je vidět, že to šlo i beze mě. Moralisté - správně je zjednodušená stupnice VOLIT KOMUNISTY - NEVOLIT - VOLIT ODS a ne Vaše VOLIT KOMUNISTY -  VOLIT KOMUNISTY (NEVOLIT) - VOLIT KOMUNISTY (=VOLIT MALOU STRANU) - VOLIT ODS. Teď si trhněte ploutví. Kdyby to tak bylo, tak by teď byly všechny ploché televize vypouklé jak staré Oravy přerostlým egem vítězné ODS: Vyhrála pravice ve třech vlnách - jakáž takáž kontrola Bravo. A co mě potěšilo nejvíc? Černoprdelníci a ekofašouni končí v politickém odpadkovém kontejneru. Hurá hurá, do kostela nemusím a ještě chvilku se budu moc legálně vozit v autech s velkoobjemovými motory s mnoha válci a ventily.

   Jo a když si to dnes tak krásně kazím u všech nacionalistů, komunistů, ekofašistů a jiných extremistů, tak to dokořením ještě všemi sezónními fanoušky - stejná kategorie. Minulý víkend, nebo kdy to bylo, Česká republika vyhrála na mistrovství světa v ledním hokeji v Německu zlatou medaili. Gratuluju chlapcům hokejistům - jednoznačně. Když jsem viděl tu lavinu na Facebooku, v kanceláří, v televizi, ty miliony fanoušků hlásících: "Jooooo, jsme mistřííííí. Jsme nejlepšííííí." dovolil jsem si poznamenat něco o tom, že já tedy mistr nejsem, že je skvělé, že vyhráli, ale skutečně z toho nejsem vyplácaný jak koberec o vánočním úklidu. A stojím si za tím. Už je to týden, takže šílenství opadlo jak vlajky z ramek kdejakého "kdyžvyhráváme"fandy. Takže klídek, jsem jen člověk. Tak asi tak.

   10.5.2010 (pondělí) Už jsem se tu přiznal, že u Voleb 2010 nebudu mít křížek účastníka. Volit sice nebudu (stále jsem o tom přesvědčený), přesto se zajímám, komentuju, manipuluju. Líbí se mi video Issové a Mádla Přemluv bábu . Líbí se mi i jak je politicky nekorektní a vážil bych si ředitele TV, který by měl odvahu tohle pustit do vysílání. Většina ovcí (viz např.: diskuze pod videem) zhurta odmítá formu a formulace, které ve videu použili. Proč? V každé první hodspodě se řeší o několik kategorií hustší rétorikou a sprosté slovo je základem. Škoda, že Issová s Mádle vztahují voliče levice jenom na staré lidi a vesničany. Znám dost mladých přesvědčených socialistů (klidně čti komunistů). Pro mě je zásadní myšlenkou tohodle dílka, se kterou se ztotožňuju: Starší argumentují, že volí levici kvůli mladým. Jestli někdo volí levici kvůli mně, tak buď mě nemá rád, nebo ať se na to prosím vykašle. Protože.

   Říkal jsem si, že by bylo fajn, aby někdo zpracoval volební programy všech stran do nějakého slepého kvízu. Nepopírám, že mě ovlivňují reklamy, obaly a spousta balastu kolem věcí, o které skutečně jde. Ale ono všechno souvisí se vším. Čokoláda Milka je skvělá a To z Lídlu s nápisem Čokoláda má s čokoládou společný jen ten nápis. Taky jsem byl na oslavě, kde bylo menu uvedené bez cen. To byla moc zajímavá zkušenost. Najednou je člověk bez jednoho z rozhodujících faktorů - vyvážení poměru - cena = kvalita x chci to za to dát. V Tescu mají Bonduelle kukuřici v plechu a taky Tesco value kukuřici v plechu. A ono se prý jedná o jednoho a toho samého výrobce, který to vyrábí na jedné lince z jedné suroviny pro dvě značky. Jedno zboží, dvě značky - dvě rozdílné ceny... Klárka tvrdí, že Bonduelle je lepší. Že by placebo efekt? A teď zpátky k tématu - chtěl jsem vědět, co bych volil za stranu, kdybych se rozhodoval jenom na základě shody s programem a ideologií. A hele - ona ta možnost je - prostě tady je Volební rádce , kterého jsem si sám projel. A můj výsledek. Tak jak jsem si přál - nevěděl jsem, čí je která idea a potvrdilo se mi, že s Levicí nemám ani procento společné. Co mě ale dostalo? ODS a Zelení stejných patových 35 %. Cože? Já a zelení? Já a eko-fašisti? Já vystudovaný chemik a zaprdění kytičkáři? Ano a slibuju, že se změním a nebudu se tvářit nehezky na voliče zelených. Ještě jsem si nechal zrekapitulovat výsledky - to už se u jednotlivých otázek ukáže, kdo je zastáncem oné ideje. ODS a Zelení se mi překrývali až moc. Ve většině otázek jsem finálně volil právě mezi těmito dvěma stranami. Takže pravice a bacha na Zelené - lezou mi do preferencí.

   Koukám, že jsem se udržel a nepoužil žádné sprosté slovo. Tak to abych to doladil. Mádle a Issová - levicí si vytřít prdel neumím. I tady jsem pravičák.

Poslední změna: 15.06.2010 14:15

     24. března (středa) Tohle si nemůžu nechat pro sebe. Zákazníci mě se železnou pravidelností přesvědčují o mé tezi: Všichni zákazníci jsou blbci. Dlouho jsem se o téhle skutečnosti nerozepisoval, ale dnes mám zářný příklad. Volají mi z jednoho hotelu, který jsem vybavil blbuvzdorným řídícím systémem za skoro půl milionu. Mají tam nějakou firmu a ta chce na projekci připojit kameru. S řídícím systémem banální - na obrazovce zmáčknu ZAPNOUT SYSTÉM pak PROJEKCE Z KAMERY a obrazovka mi řekne, kam mám kameru připojit. Zkouším navigovat po telefonu, provozní nerozumí, nejde jí to, prostě fatálka - takže ano, zastavím se u Vás. Na hotelu mi provozní ukazuje dotykovou obrazovku řídícího systému, že jsem měl asi na mysli tohle, ale že to asi bylo vybité... Pro jistotu beru panel, odcházíme do jednačky. Na příkazy z panelu nic nereaguje, začínám být zoufalý a připravuju si omluvu. Jdu se kouknout k technice. Už první pohled mě opět posadí na obláček nadřazené povýšenosti. Za dva roky nebyli schopní zařídit poličky pod techniku (měly být do dvou týdnů). Když jim oznamuju, že na jejich náklady a v jejich zájmu jim tam pošlu technika, truhláře, který to srovná, dozvídám se, že za dva týdny jim má přijít někdo vlastní. OK. Pak koukám, koukám a zdá se mi, že v sestavě něco chybí. Ptám se jestli náhodou někdo něco neodnášel. Odměnou mi je půlminutový koncert na téma "Ehm, eeee, noooó, ee, jo - on vlastně jeden člověk přes IT asi před třemi týdny odnesl Wifinu, protože nefungovala." Obláček nasrané nadřazenosti se mnou poskočí do stratosféry. Vyložím paní provozní, že ten kdo odnesl tu "nefunkční" Wifi dočasně zlikvidoval celý systém. Onen ženyální IT je přítomen a hraje ještě většího blba, když ani napotřetí není schopen pochopit, že ona wifina nebyla určena a nikdy nefungovatla jako Wifi přípojné místo pro počítače (na web), ale pouze jako bezdrátové pojítko mezi bezdrátovým dotykovým panelem řídícího systému a samotným systémem. Když se ho ptám, kde tedy je ona wifina a jak ji mohl reklamovat, když neví kde a bez záručáku, tak mele protiřečící si nesmyly a červená jak kubánský pomeranč. Radši jsem ho nechal, jeho infarkt jsem nechtěl mít na triku. 

     19. března (pátek) Tak jsem nafotil další diskotéku. Nehrál jsem na ni, nepil jsem na ni a přesto jsem si ji docela užil. FASTí Černo-bílou akci jsem už v počátku podcenil, jak je vidět na fotkách. Oblékl jsem se černobíle ale už jsem se vycpal na nadsázku. Svou černou afroparuku jsem s bílým šátkem nechal doma - černé afroparuky byly přítomny celkem tři. Pobyl jsem jenom do půlnoci - přesto jsem si užil všechny DJ klišé, která útočila na dýdžejujícího Petra: 1) tohle je sračka, dej tam jinou. Ne dej ji tam hned.2) hele a nemáš něco od Psích vojáků... no já nevím... něco 3) trapná, trapně dlouhá, nudná, hodinu trvající tombola a její vyhlašování dvěma zjevy 4) ožralové domáhající se mikrofonu 5) příšerně vřeštící ožralové s přesvědčením, že pějí jako Pavarotti 6) zástup lepších neustále školících a radích DJů 7) krkolomné pády zpitých Travoltů přímo do drahé techniky 8) trpělivé a trpící pohledy nepijících partnerů a partnerek. Bylo to prostě nádherné panoptikum, které jsem z části zaznamenal. O půlnoci jsem se rozloučil pouze s DJem s přáním, že na něj ve 2 až přijde krize budu určitě myslet. DJ mi oznámil, že je v krizi už víc jak půl hodiny a s tím jsem zmizel po anglicku (jak mě to naučila maminka). A tím jsem se vyhnul lavině kamarádů, kteří by se mnou chtěli jistě loučit u baru. V Bukovanech jsem ještě potkal dopravní sebranku Buzerovat a Prudit a jsa střízliv mi štěstí nepřálo, nestavěli mě, tak jsem pro klid duše alespoň zagestikuloval kroutící hlavou. Usínalo se mi hezky.

     12. března (pátek) V jedné oblíbené povídce od Šimka: "... u nichž byl populární od té doby, co vyhrál chodecké závody, při nichž zapomněli organizátoři zajistit účast." Taká já dnes hraju na diskotéce, na které zapomněl organizátor zajistit účast. On asi nezapomněl - asi velikostí prý vylepených plakátů A4 a hodně možná uvedeným letákem v místním věštníku díru do Benešova neudělal. Kolik je tedy rezervací - prý 8 - aha tak to je tam moje rezervace. Dva rezervaci zjistilli, když se chtěli zašít před světem a nějaká diskotéka by jim to kazila. Netušil, že nekazila. Sakra jsem zvyklý na plný sál zpitých tančících tupounů. Takže co zbývá - udělat si to sám.

     Byla to moc hezká diskotéka - ne byla to skvělá diskotéka, která skončila nakonec někdy v půl páté. Děkuji všem zúčastněným - poděkoval bych i jmenovitě a možná by stačily dva řádky, ale osazenstvo kuchyně neznám jmény. V každém případě  ještě více děkuji personálu, které sklidilo techniku a hlavně smotalo kabely, takže já jsem si to druhý den mohl odpoledne naložit, sundat diskokouli a valit na detox opět dom.

     Dám provoznímu ještě jednu šanci - 26. března - zapiště si tohle datum - pro ty, co přijedou - slibuju, bude to nářez.

     26. února (pátek) Co by měl člověk udělat, když potká Yetiho - zapadlého Yetiho? Večer první ze série diskoték, na kterých hraju. A pro mě je to první zkušenost s relativním neúspěchem. Nejvíce dostanu na parket 80% lidí - realitivně dobrý - jenže to jsou celkem 4 člověci - pařadatel nějak špatně, respektive málo a pozdě inzeroval. Příjemné je, že balíme už po 1 hodině ráno. Bezpečně s celkem asi 3 koktejly v sobě se s Pepou (který přivezl světla) přepravujeme do Bukovan. Uložím  auto a Pepa navrhuje, že bychom se mohli, když je tak brzo, projet ještě po poli. Podmínky jsou takové, že ulice hraje barvami kompletního spektra hoven s lemem hald těžkého odtávajícího sněhu. Pole je to samé ve dvou vrstvách v nichž famózní 4-kolka ŠKoda Yeti za slov pilota Pepi "Jestli teď zastavím, tak už to nerozjedu." zareje po 50 metrech na pravé straně do brázdy maskované rovinou sněhu, sedne na břicho a utrum. Pepíno přezuje do kanad, vytáhne lopatu a začne Yetiho vykopávat. Já si ještě zkusím jak dokonale jsme si sedli - Yeti si ani nehoupne. Po 20 minutách odcházím pro hrablo a Fordovu předokollku. Tichou klidnou vesnicí zní orchestr vybuzených čoklů. Přemýšlím, jaké to bude až na nás nějaký dlouhodobě místní pošte Trumpety - Buzerovat a Prudit. Vystěhujeme techniku z kufru na zadn sedačky, hledáme oko a ono není tam kde má být. Pak ho najdu, tam kde má skutečně být - podle Forda. Napneme lana, oba zabereme a ... a Yeti se ani nehne. Pepa navrhuje až to zkusím otočit, pak ještě chvilku kopeme bláto a sníh. Další pokus čumák na čumák a nic. Je 1:50, představuju si, jak ráno půjdeme schánět traktor nebo něco jako traktor, vzpomenu si na Top Gear a jejich polární speciál a ačkoliv nemám bungee jumpové lano necitlivě ale účině Yetiho z jeho sněhohnědého piedestalu vyrvu. Ještě nejsou dvě a my jsme doma. Hurá. 

     15. února (pondělí) Olympijské hry Vancouver 2010 začaly, Sáblíková si vyjela první zlatou, ten chlápek z Božího Daru zase bronz na 15 km - běžky (lyže moji milí jsou pro mě ty prkna na kterých se sjíždí svah!). Gratuluju, ale zcela jistě si z toho nenadělím do textilu. Opět jsem překvapený tou hordou připokáklých fanoušků a jejich extatickým nadšením. Ne nejsme skvělí, skvělá byla slečna Sáblíková, pan Bauer - gratuluju. Slečna Sudová, která jela s přetrhanými vazy v koleni boule není odvážná, skvělá - je to hloupá bezmozkyně bez pudu sebezáchovy - tohle neobdivuju. Ale dobrých zpráv je pomálu - tak go češi go.

     14. února (neděle) Je pět ráno - dorazil jsem z noční DJ směny - bez alkoholu a se zodpovědností je to rachota. 

     Nikinka má ráno vždycky dobrou náladu. Probudí se, kouká velkými modrými kukadly a pak, pak si začne zpívat. Nebrečí, nic nechce, jen si houká, zpívá jazykem půlročního mimina a je jí fajn, prso bylo, prso bude. Nevím jestli dnes Klárka Nikču odnesla s dobrou náladou dolů - ale já vstávám v půl jedenácté. Ještě že vařit nemusím - výslužku jsem včera dostal taky. Pak vstávám v půl páté. A pak teprv jsem schopný pro prohýřené páteční a propracované sobotní noci schopen něco dělat. Jsem schopen ale nedělám, protože je neděle(j). A takové dny jsou.

     13. února (sobota) Sobota večer - čas pro rodinu - tak si balím fidlátka a odjíždím do Olympusu dělat, že jsem DýJej. Oslava padesátin jednoho vysoce postaveného, opravdu bohatý raut, milý a ochotný barman, který má pochopení i pro ranní řidiče - mohla by to být taková zábava, za kterou mi i zaplatí. Jenže já budu ten ranní řidič, takže od osmi piju Shirley Temple - zní to dámsky, ale je to ještě horší - je to bez alkoholu (zázvorová limonáda s grenadinou a maraschino třešní). 50níci a padestátnice mají s sebou i své potomky, což u workoholických manažerů znamená věk kolem 20. Moc dobře se na to kouká - hůř se s tím ale komunikuje. Jen se trochu všichni připijí tak se u mě začínají střídat padesátníci a dvacítky. Dvacítky se ptají, co to hraju za sračky, když hraju pro jejich rodiče (a pro sebe) a naopak páni manageři a jejich ženy mi vyhrožují ať nehraju takové sračky jako když sálem dusá Lady GaGa, Pink apod. Když se snažím jednomu pushupkově hezkému výstřihu vysvětlit, že přeci právě hraju moderně, tak pochopím, že... už jsem fakt starý: "No jo - já nemyslím tyhle Oldiies, já myslím ještě něco novějšího." Říkám, že to jsou přece Tři sestry a žádné oldies. "Hmmm, tak to neznám." Doráží mě lízátko!

     5. února (pátek) Amsterdam se letos opět vydařil. Každý rok mě žena informuje, že už cofeeshopy zakázali - ale oni tam pořád jsou, fungují. Takže jediné, co je zakázané ... jsou cigarety v hospodách. Ale jointa si dát můžete a pak většinou seberou odvahu i nikotinoví kuřácí a odvážně si zapálí. Krása. Prozatím pár fotek z nepracovní části a určitě si brzy najdou chvilku, abych napsal o Heinekenu, ledové pípě, kanálech, holkách v Red District, hranolkách, semínkách trávy a vůbec všem, co se mi do té doby nevykouří z hlavy.... už jsem v Čechách. A dobrých zpráv je vždy málo.

     29. ledna (pátek) Už je to měsíc, co policie musí při každé silniční kontrole zkoušet přítomnost alkoholu v krvi u každého pilota, co zastaví. Je to měsíc a ještě mě nezastavili a mě to mrzí. Kypí ve mně blbá zloba. Takže následující berte čistě jako autoterapii. V úplné podstatě s kontrolou alkoholu u řidičů souhlasím, ALE ale především (a maminko bez pardónu) mě sere, že mě policie může zastaviit bez důvodu. Policie nejenom může, ona tak i činí s kouzelnou formulkou "dopravní kontrola" - tedy bez příčiny, důvodu, spáchaného nebo podezření ze spáchaného přestupku. Jinak řečeno, jedeš, takže mám neodůvodnitelné právo tě zastavit, ono se vždycky něco najde. Je pro to krásné a trefné pojmenování - buzerovat. Policie - buzerovat a prudit. Takže a myslím to vážně, dávám závazný slib: Až mě v budoucnu policie bezdůvodně zastaví (důležité je slovo bezdůvodně), mám a použiju tuhle připravenou formulku: "Dobrý den, jakého přestupku jsem se dopustil?" ... "Pokud jsem se nedopustil žádného přestupku, proč mě stavíte?" Ano, téměř určitě můžu očekávat, že v tu chvíli budu pro ně tak příjemný jako oni pro mě. Tím si ale můžeme být kvit (včetně toho, že jim dýchnu). Jestli se budou chtít mstít, určitě si najdou nějaký problém třeba s lékárničkou. Budu chtít sepsat protokol, ta sranda s vyšší pokutovou sazbou mi za to jednoduše stojí. A teď špek na závěr. Do protokolu se musí zaznamenat i Váš pohled na věc. Pokud uvedete do protokolu, že máte podezření, že se Vám zdá, že příslušník jedná pod vlivem alkoholu .... musí se orgán odebrat k lékaři na odběr krve. Pokud tak neučiní, je podezření... potvrzeno (i kdyby to stokrát nebyla pravda). Kterýpak orgán si kvůli 2 měsíce prošlému fáči ve Vaší lékárničce nechá píchat du pazourky. V tomto bodu končí utkání 2:1 pro Vás, orgán trhá protokol a posílá Vás do horoucích pekel. Čistě teoreticky je tu ještě možnost plichty s penaltovým rozstřelem do budoucna. Ale i tenhle výsledek by byl pro mě morálním vítězstvím nad policejní zlovůlí a prudou. Udělejte mi radost - až Vás "jentak" zastaví - jen tak se zeptejte, jakého přestupku jste se dopustil. 

     20. ledna (středa) Letošní Demolišn na ... tak jasná věc bude to opět na Sázavě. 2009 nám počasí zrovna moc nepřálo. I když, jak se to vezme, mazali jsme předevšim zevnitř a kdyby nám přálo ještě počasí, tak jsme na prach globálně. První informace o letošní Demolišn, kterou byste si měli uložit do svých diářů. 16. - 20. června 2010 = 16tého sraz v Sázavě, 4 dny sjezd až do Pikovic - 20tého konec a návrat lodí. Pojedeme 4 dny trasu, která se jede normálně 3 dny (blázni 2 dny), takže to bude opět velmi na pohodu, bude krásné počasí a spousta vody. Tak tak - rezervace na email.

      11. ledna (pondělí) Romantické ráno s dalšími 20 cm a prostné s hrablem mě dokonale zahřály. Jezeďák s traktorem typu Merkur (aneb postavil jsem si za socialismu z toho, co jsem nakradl) nám dnes cestu neprohrnul. Buď se mu jeho lidové dílo porouchalo nebo došly obecní prašule na naftu. Je tu krásně bílo a to se cení. Chvilku zvažuju, jestli to není taková kalamita, abych mohl práci odpískat z důvodu nesjízdnosti silnic. Pak ale poctivě vyjedu, abych sloužil kapitalismu. Takový jsem já.

     Večer už mám zase před nájezdem taxisovou hradbu ze sněhu - zmetek, sehnal šroubky a starosta nejspíš udělal sbírku oleje z friťáků do nádrže pekelného stroje. 

     10. ledna (neděle) Lidi se dají rozdělit i takhle: ti co si rádi čtou na mém webu a většinou dostávám za uši, že nepíšu, ti co semtam čtou, ale vlastně jediné je zajímá, kde na to beru čas, a pak ti - nesporně drtivá většina... co můj web nečtou. První skupina má radost - hele už jsem zase něco napsal, druhá skupino - hektické FASTí vánoce jsou už opět za mnou, takže budu mít čas a chuť si stejně jako dnes po půlnoci sednout a semtam něco napsat. Nemějte obavy, já si vždycky čas najdu. No a třetí skupino, jste mi volní jako já Vám - ani tuhle větu si nezasloužíte. Je desátého, takže jestli jak na Nový rok, tak po celý rok... tak mě inspirovala skupina druhá a sorry já si vlastně vzpomněl, že nemám čas.

     Jinak jsem pátek, sobotu a neděli každý den dvakrát vyházel s úžasně levným polským hrablem vyházel 20 cm vrstvy sněhu z celé zámkovky (cca 12 x 5 m), schodů a přilehlého okolí, ometl jsem auta a přesvědčoval se, jak moc mě to baví. Levou ruku to už ale přestalo bavit a na protest mi na dlaň hodila tři puchýře. To je romantika. Klidně bych snesl k tomu dosavadnímu ještě jeden půlmetřík těch bílých sraček. Ale to hovalo s radlicí, co mi dvakrát denně zahrne vjezd sněhem vezmu brzy po hlavě rampouchem. 

Poslední změna: 10.05.2010 11:46

     28. prosince  (pondělí) Svátky klidu, míru a pohody pro mě skončily dřív než jsem se stačil zklidnit, zmírnit a dát do pohody. Je první pracovní den mezi Vánocemi a Silvestrem, což ve Fastu znamená inventury. To znamená minimálně 2 dny hra na pitomečky s nulovou šancí něco urychlit iniciativou nebo rychlostí. I když budeme mít hotovo zítra ráno, stejně si tu v nudě a dusnu chybějících artiklů ukokopeme zadek minimálně do osmi do večera. Dnes večer je firemní večeře a nalévárna v Mondeu. Z kanclu nás vyženou už před šestou tak netrhám partu a jedu si odjíst své. Čekání na potenciální tatarák trvá příliš dlouho, dlouho takže málokdo z nás na něj má v břiše ještě místo. Ze strandy ale jako oddělení sbalíme obrovský talíř se sladkostmi, abychom si nemuseli chodit. Už bez legrace ho sežereme téměř celý. Opět se dostaneme k tématu sex, který rozvedeme tak, že se řežeme smíchy o stůl. Padne standardní otázka na naši jedinou přítomnou kolegyni z našeho oddělení: "No a polykáš?"

- kolegně vysmátá ještě z předchozího se neprozřetelně napije svého latte a s plným nosem mléčné pěny a slzami v očích prohlásí, že se málem utopila. 

"No tak to nesmíš hltat, ale pečlivě polykat nenasyto!" -  Pěna z latte je opět mezi námi. Jsme prý volové, jde to rozdýchat jinam. 

Na stůl si ukořistíme asi 5-kilovou šunku. Po 10 minutách ji ale vrátíme, protože se do nás už opravdu nevejde. Vrátí se i kolegyně ze záchodu, kde asi trénovala polykání. 

Čas vyrazít domů. Nemůžu pít a jen bych záviděl.

     19. prosince  (sobota) Chřipka, nachlazení... ne jen mě dostala atmosféra Vánoc s FASTem. Jediný výkon dneška bude návštěva Kauflandu, nákup zásob a předražené kavkazské jedle. Za tuhle cenu by už pod ním měly být i dárky. Po zbytek dne intenzivní gaučing a večer už nemám ani zimnici, ani přecitlivělou kůži. Jestli ale v pondělí ten vůl ze vzorkovny zase pustí Last Christmas, tak mu terapeuticky a preventivně rozšlápnu obličej!

     7. prosince  (pondělí) Stejně mě zase někdo obviní, že nepublikuju nové a nové fotky... ale přidal jsem 2 nové . Domů jsem se dostavil tak, že jsem ještě zastihnul Nikčinu návštěvu.

     4. prosince  (pátek) V šest mám být na Konopišti a simulovat práci DJe. Jenže ještě v pět jsem v centru Prahy v Tančícím domě. Byla to opravdu velmi plodná schůzka. Svůdná slečna z PR byla v pohodě, jenže místo, aby mi sdělovala své požadavky a představy odejde s jedním ze zadavatelů někam ven na cigárko. Druhý  člověk z realitky má představu o nových konferenčních prostorách tak mlhavou, že by se dala krájet. Takže se odebereme do kavárny za těmi, co by měli vědět. Mohl jsem zůstat doma (v práci) a požadavky věštit z karet - dozvěděl bych se víc. Já ani slečna nejsme schopni ukočírovat pana majitele realitky a "asismyslprohumor". Ze 45 minut bylo asi 5 nějak užitečných. Loučím se a protože jsem byl chytrý, jdu si užt socku. Jo jo - socku ne MHD. V MHD lidi nesmrdí. Alespoň si to myslím.

     21 km pražsko-brněnského parkoviště D1 zapříčiní, že mám zpoždění. Postavím techniku, něco zprovozním a valím rychle dom, abych se hodil do nějaké voňavější košile. Přijedou jedni sousedi, druzí sousedi, moje noční záchrana Pepíno a finálně i Mr. Hadraba jeho krásná slovenská přítelkyně. Dokonce si i se ženou zatančím. První požadavel na Michala Davida přjjde ještě před půl desátou. V jedenáct už nehraju ani tak já jako dav opilých - začínám z toho střízlivět - z čehož mě naštěstí vytáhnou přátelé. Díky všem za irské pití. Dokonce i se ženou si zatančím. Celá moje příprava a koncepce Česko-Slovenské a Oldies Diskotéky jde do hajzlu ještě před půlnocí. Žádné pauzy, takže po čtvrté už se zachráncem Pepou balíme a v jeho novém 4x4 Yettim odjíždíme částečně i přes pole domů. Nájezd na ledničku a slastný spánek. Bylo to náročné, bylo toho dost a zase na chvilku pokoj ... si musím dát.

     1. prosince  (úterý) Začala platit Lisabonská smlouva. Je to tak děsivá změna, brrr, asi jako když jsem odmaturoval. Byla to tak zásadní změna, že se nic nezměnilo. Čímpak mě asi ve večerních zprávách budou překvapovat poliitici bez nějakého konkrétního zaměření, do čeho budou teď šít a čím mě strašit? Téma kríze se bude pro předvolební tlachání hodit hlavně opozičním stranám. Vládnoucí budou strašit hrozícím návratem do minulosti. Zcela jiistě se dozvím, že naše planeta je zelená a ne modrá. Brrr. Zelenou mám spojenou s vojáky (mám slušnou modrou), se zkaženým masem, plísní, Esmeraldou, brokolicí, žabincem, detekční trubičkou na alkohol. Taky Vám maminka říkala: "Běž ven, seš celej zelenej." Ale nebojte, zase tak zlé to s tou zelenou a se mnou nebude. Třeba trávu bych měl rád zelenou anebo bílou. Jenže sníh stále nikde - to se mělo v Lisabonské smlouvě uzákonit. V zimě musí být minimálně 10 cm sněhu, i kdyby kvůli tomu museli vykácet další půlku deštných pralesů.

     Taky už jsem vytvořil PFko za naše oddělení. tak se můžete pokochat. Vytvořil jsem dvě, druhé je ale nudné pro přizdisráče, co nebudou mít koule na ostrou verzi. Klárka už taky navrhla, že bychom mohli pro známé a kamarádi vytvořit nějakou vlastní s Nikčou. Jsem zvědavý, jak nezávisle se s tímhle cliché poperu. Kompozice s využitou plínkou mi asi neprojde. Na tuty ale vím, že nebudu odpovídat na básničky v SMSkách.

     25. listopad  (středa) Konec listopadu a já přemýšlím, jakou činností vyprovokuju počasí, aby byl mráz, sníh a vůbec veškeré předpoklady pro zábavnou jízdu na silnici. Před měsícem všichni zpanikařili a jediný, kdo nenechal převzout pneumatiky je kolega Vašek. S jeho flegmatickou povahou tak nepřekvapí ani když v květnu rozebírá, že už se mu to na zimáky letos nevyplatí dávat. Dosel jsem trávník - holá místa, ale počasí ne a ne mrznout, sněžit, mařit moji práci. Kde se tentokrát stala chyba? 

     22. listopad  (neděle) Svou dceru miluju a po jednom dnu s rozumbradou Davidem - synem bratra, který mele, mele, vzdoruje a mele, ji miluju ještě víc. Ano bratře, asi to přijde, ale zatím mám hodnou, většinou tichou, neodporující dcerku. 

     Večer koukáme na Superstar. Nahráváme si to a koukám s téměř hodinových zpožděním, abychom mohli přeskákat všechny reklamy a moderátorskou pěnu. Po dvou hodinách dostihneme živé vysílání. Novácký koncept: 20 minut pěny s dvěma písničkama, 10 minut reklamy způsobí, že se nemůžeme vyhnout reklamě, usnu a když mě Klárka probudí tak duet s Chodůrem nedám ani napotřetí. Jdu si dát sprchu, postel a kouknu na to až zítra.

     21. listopad  (sobota) Kupodivu mě po včerejším nerozumném večeru ani hlava nebolí. Zachovali jsmerozumnou volbu značek. Ale za volantem směrem Bydžov - Smidary bych raději viděl někoho jiného. 

     20. listopad  (pátek) Klárka odjela už dopoledne s Nikčou k rodičům. Já si do večera užívám luxusu zaměstnaného jedince. Ale před osmou už jsem doma, sám doma. Rozumné by bylo jít zalehnout a dospat se. Od novosousedky Radky dostanu podivující se SMS, cožeto jsem doma. Chvíli přemýšlím, kdy jsem se naposledy zachoval rozumně. Ta chvíle trvá jen než vytáhnu špunt z láhve červeného a jdu na malou návštěvu k sousedům. Kdybych věděl, že Radka to tu nebudu číst, tak napíšu, že neumí vykostit meloun. Ale Radka to tu občas čte, tak to sem nenapíšu. Krásně jsme vypili lahvinku červeného - děkuju Radko, konečně mám vinného parťáka. 

    18. listopad  (středa) Staré časy byly přece jenom v několika věcech lepší. V pondělí jsem si vzal volno, včera byl svátek a já jsem si dovolil nezkontrolovat svůj pracovní email. Ve středu už mám na monitoru, že se zákazníkovi nechci věnovat. Jeden den poptávka, nabídka, cenový ping pong, objednávka, expedice, druhý den dopoledne dotaz, kde je zboží, odpoledne dodávka. Celý obchodní případ trvá 24 hodin. Tatín ještě za dob působení v Destě se jel pár týdnů opíjet se záakzníky na Strojírenský veletrh. Proběhly nějaké poptávky, nějaké objednávky, nějaké další popíjení, nějaké měsíce a třeba už za rok měl zákazník svou vytouženou ještěrku, za kterou pln vděku přivezl otci další drahé alkoholy pro domácí konzumaci. Celý obchod probíhal přirozeným plynutím času, za zvuku klapání psacích strojů, přirozeně bržděný službami České pošty a s kartou do píchaček (docházkové hodiny pro čuňáky a historické neznalce) neposkvrněnou odchodem po 3. odpolední hodině. No nebyly to krásné časy.

    Asi bych si měl objednat nové sluneční brýle. Objednané na americkém ebayi, dodané z Itálie přes Francii přijdou až v pondělí - tak abych byl vybavený na to slunečné počasí. Minule jim to trvalo skoro týden. Csss

    13. listopad  (pátek) Mám rád pátky a může to být klíďo, píďo pátek třináctého. A ještě víc mám rád pátky, po kterých následuje v úterý státní svátek a v pondělí moje svévolná oficiální dovolená. Taky mám rád 3-denní pracovní týdny. Mám tak dobrou náladu, že jsem přidal 3 nové Nikčiny fotky.

     Jsou 3 hodiny a chválil jsem dne před večerem. Všichni prudiči, opruzové a neochotní číst návody se na mě dnes domluvili.

   6. listopad  (pátek) v pět ráno se probudím na gauči dole v obýváku. V posteli je líp, tak se tam přesunu, aby mě Klárka v půl desáté probudila, jestli bych přece jenom neměl taky navštívit práci. Neochotně odjedu do Benešova a zbouráme projekční potěmkinovu vesnici. Oběd ve dvě je první příjemná záležitost dne. Jen na objednané hotovky čekáme 40 minut. V kanclu mě nikdo neuvidí, taky proto že odjížídím domů na detox klidem. Večer ještě zmáknu skouknout a částečně probrat fotky ze včerejška - děs 1200 fotek. 

   5. listopad  (čtvrtek) První FASTDay, kterého seúčastním. V deset na sebe ještě hulákáme z produkťákem. V jedenáct už mám v sobě první Cuba Libre a stávám se pohodářem. Po celkově asi  lahvi kubánského rumu, lahvi příšerně drahé whiskey (naštěstí neplatím nic z toho) a 13 hodinách jsem střízlivý jako prase a rád se nechávám odvézt domů. 

   4. listopad  (středa) Tak myslím, že na filmovou středu můžu rovnou zapomenout. Místo toho si do desíti hraju s kolegy na přípravu firemní výstavy pro zákazníky. Největší problém - jak vytvořit symetrický oblouk ze dva metry dlouhé projekční plochy. Protože se tentokrát koná FASTDay v Benešovském SCentru a naše expozice v Aerobik sálu - po hodině najdu řešení. Zničím dvě hula-hula obruče (nebo jak se říká té obruči, kterou už na sobě dneska neroztočím... jen fixují) a za pomoci většího než malého množství gafy vytvořím nádherný oblouk. Pak se ve třech hodinu snažíme, abychom zdeformovanou projekci dali za pomoci softwaru zase do kupy. Zítra to budeme prezentovat jako strašně jednoduché a intuitivní. O třech nervech v kýblu budeme mlčet.

   3. listopad  (úterý) Zítra máme filmovou středu a já jsem se zapomněl zmínit o dárku, který jsem dostal od sousedů. Krásné, jak na mě mysleli - dostal jsem doplňky k pistolce - rukavice a kulicha s chytrými otvory pouze pro oči a pusu, aby mi nebyla zima. Až půjdu vybírat hotovost.

     A bába s dědkem - sousedi odnaproti už začali s fasádou. Jejich práce mě fascinuje. Během roku zaspárovali - teda bába zaspárovala ytong, ze kterého mají svůj Lídl postavený do výšky kam dosáhla. Pak v průběhu dvou měsíců olepili část rohů dlaždičkami. A teď o víkendu jejich hrany obtáhly páskou - tak jsem pochopil, že to je asi záměr, nerozumím tomu a víc dlaždiček nebude. No a dnes nastoupili dva nešťastníci (netuší, co jsou ty dva jedudůchodci zač) zedníci na fasádu. Zatím to zatahují perlinkou. Ale když není nic pod dlaždičkami, tak se asi i jinak nebude konat žádná izolace. Tohle bych si chtěl někdy koupit a vytápět...

   30. října  (pátek) Ještě ve středu jsem chtěl chválit, jak krásné je doplnit státní svátek (ve středu) o volno v pondělí a v úterý. A teď po dvoudenním pracovním týdnu říkám, že jsem si to hezky vyžral. Stejně jako moje studium na vejšce: "Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a zítra měj volno. A pozítří se z toho po****š."

    26. října (pondělí) Včera jsem měl narozeniny - 32 narozeniny. Uf - ještě že hvězdy stárnou se mnou. Co jsem dostal zásadního? Penízky od příbuzných, nákup v Marks & Spencer od maminky. Maminka si asi nikdy nepřestane myslet, že kdyby o to nedbala ona, tak chodím oblíkaný v igelitkách z Billy. Na druhou stranu, sešli jsme se na značce - takže je to dlouhodobě príma. Od Klárky jsem dostal lístky na Horáčkovo představení Kudykam - nemohla si vybírat, ty lístky jsem koupil už před 4 měsíci! No a protože to pro mě nikdo jiný neudělá, tak jsem sám sobě nadělil ještě pistolku. Takový jsem já.

     Večer hlídají rodiče Niku u nás doma v Bukovanech a tak s Klárkou, plnou obav, vyrážíme ku Praze do opery na narozeninové představení. 6 večer a na vjezdu do Prahy fronta jak prase. Za 20 minut už souhlasím s odstavením auta na Chodově, užívám si jízdu sockou a vědomí, že jsem z tohodle velkého parkoviště (čti Prahy) pryč. Ještě než vlezeme do opery máme hlídající rodiče třikrát zkontrolované. 

     Tatin mě vyhecoval, abych si čerstvě zakoupené CD vzal s sebou na podpis.A skoro první koho potkáme, jen si svlékneme kabáty (v opeře se stále ještě neplatí za uložení - maličkost, co potěší) je sám pan Michal Horáček. Takže mám podpis. A představení - bylo skvělé, především bylo velmi intelektuální. Místy bylo tak moc intelektuální, že mi to snad někdy v hlavě dozraje. Ale výkon Vojty Dyka ... úžasný - naprosto bez přehánění - převálcoval všechny a všechno. Myslel jsem si, když mi to Ilonka říkala, že to je jen přehánění matky, co už je 3 roky na mateřské. Ale Vojta Dyk a jeho Kudykam - jednoznačně bomba a mám zase někoho nového v hudbě, kdo mě bude zajímat. 

   11. října (neděle)  Bratr s Luckou a Adamem se zastavili na oběd. Adam si nedal stejně jako naše Nika. Už se těším, až si budeme dávat s Nikčou bifteky hezky medium a ne durch, jako požaduje Klárka. Za Adama a Niku si přidal bratr - kachní prsíčka, domácí bramborové noky, zelí, hruška v balsamicové redukci - brašulje, kde je Tvoje zdravá strava...

     No a protože jsem ještě odpoledne stačil posekat, rozházet za 400 hnojivo do trávníku a dosít holá místa, předpokládám že v nejbližší době se spustí vymývací deště a kruté mrazy, aby smahly to, co už stačilo vyrůst. Já už mám s počasím takovou dohodu. 

   10. října (pátek) Vítání občánků v Bukovanech. Před dvěma týdny jsme dostali pozvánku a dnes je ten den. Žena se vyšňořila, vypiplala Nikču a vyrazili jsme nechat přivítat Nikču. Neodpustím si připomenout, že první oficiální přivítání Nikči bylo poštovní složenkou na 198,- Kč za komunální odpad. Od té chvíle jsem byl zvědavý, čím přivítá obec Nikču, resp. za kolik. A... čekal jsem to horší. proslov starosty, pár básniček, ukolébavka na flétnu... básnička, podpis do knihy.... dětský příbor, plastové kousátko ve špičkové kvalitě (Time těš se), přání, a květina. Můžete hádat jaká květina...

O nestandardní zelenou snítku doplněný velmi standardní komunistický karafiát i s asparágusem. Luxusní retro.

   9. října (pátek) Už měsíc mlsně jezdím kolem kempingových stolečků a sezóních prodavačů burčáku. Jak já bych si dal. Krásná myšlenka, že by člověk měl každý rok vypít tolik burčáku, co má krve. Kolik litrů musí vypít "burčáku" od silnice? No prostě - nechtěl jsem si kazit chuť zkvašenými jablky a nekoupil. Ve středu jsem telefonem nachytal bratra v Mikulově ve sklípku. Jampadam - "No tak to mi přivez zedva litránky." Bratr dovezl a já si ho dnes vyzvedl. Varovalo mě sice bratrovo: "Ale je suchej. Je hodně suchej z Muller Thurgau." Varování jsem vzal s nadhledem, protože to bylo varovnání od bratra, který (když jsme spolu ještě bydleli) si do výběru z hroznů byl schopný nalít sprite. V odhadu už ale asi bratr narozdíl od Mullera dozrál. Tenhle burčák je suchý, je suchý tak, že se z něj práší a chybý pouze etiketa POZOR INSTANTNÍ. Takové mám rád víno, takový nemám rád burčák. Já si snad zajedu k silnici.

   7. října (středa) Den nízkého prahu tolerance. Panasonic nás pozval na představení 85'' průmyslového monitoru. Raut famózní, prezentace tragická a reakce na naše dotazy ještě tragičtější. Asi jsme nebyli  tak nadšení jako novináři dopoledne... Ale co, doma mě prý čeká vysomrovaný štrůdl od Radky. Tak alespoň jednu tolerantní větu... ...jsem huba zmlsaná. 

   4. října (neděle) A hurá na střelnici odzkoušet si Walthera PPS - jo jo já ho chci. Pepa se svou CZtou přijel s 20ti minutovým zpožděním. Místo abych pálil dom - mám toho ještě hodně na práci, tak společně s Pepoou slintáme nad zábavou víkendových odstřelovačů na dlouhých drahách. Pak se ještě zakecáme s pár nadšenci, takže domů přijedu s půlhodinovým zpožděním. Připravit oběd, který naštěstí Klárka stihla obalit a rychle vyrážím s půjčeným vertikutátorem prořezat i zbytek trávníku. Dlouho nepršelo, takže se z koše valí hnědá oblaka. Obsousedka prý v pátek omyla všechny okna. Tomu se říká špatné načasování. Ze sekání bylo košů 6, z prořezávání bylo košů 12. A vertikutátor, který mi včera Dan půjčil téměř nový nablýskaný, vypadá jak ze smeťáku. Kupodivu se mi podaří ho dát zase do původní podoby. Nakládám ho a mažu k Danovi, kde jsme měli být před hodinou ... to je ztráta z té střelnice oproti původnímu plánu. Původně bylo taky v plánu, že přijedeme na návštěvu celá rodina. Jenže Nikčin hlavní manažer rozhodl, že Nikča dnes nemá den. Jejich škoda, Radka připravila famózní perník. Přifrčím domů a ještě hodím souseda na autobusové nádraží, za což si zcela neomaleně u sousedky vysomruju štrůdl - takový jsem já.

   3. října (sobota) Zamést zámkovku od bobíkem rozjezděné hlíny, posekat trávník, udělat oběd, prořezat trávník, opít se s Krauzem. Na Petra už mi nezbylo mnoho sil 2 lahve vína ve dvou je trapné (a možná trošku moudré). Do příště se polepším Péťo.

Poslední změna: 29.12.2009 09:56

   30. září (středel) Bylo těžké žít s vědomím, že jsem nepochopený génius . Ale jak teď mám žít s tím, že jsem jenom a pouze nepochopený... Tentokrát dole prosím bez komentářů. Ale zato umím rovně natáhnout krycí pásku na vymalování pokoje. 

    29. září (úterý) Minulý týden jsem ještě neodepsal bez zápisu. Určitě se vyplatí časem kouknout dolů. Jen co vymyslím trochu času a sebekázně, tak musím minimálně popsat oslavu narozenin v Nových Hamrech včetně narušitele, který... a rozkaz bude znít jasně... nesmí projít - alespoň pro příště. Dnes tu plácnu jen oldkaz na nové 3 fotografie Nikči - stále fotím. A co Vy?

   20. září (neděle) aneb jak jsem kousnul další motor. Fabie, ve které se 12000 km po výměně rozvodů rozjebaly rozvody tak, že rozjebaly motor, už jsem byl zbaven a zadek si vozím ve Fordu. Kolikrát asi tak za život může člověk kousnout motor?  Já si to dnes vybral po druhé.
    Od souseda jsem si půjčil křovinořez. Za zahradou v ochranné zóně už zase vyrostly metr a půl vysoké děsy. By mě zajímalo, co tahle ochranná zóna ochraňuje. Po dvou hodinách mám hotovou sotva třetinu - ale ještě jsem neměl oběd, teoreticky můžu jet z bohatých tukových zásob - ale třesu se jako osika vyšťavněná prací s děsořezem. Okolo páté mi zbývají už jen 4 metry šíře, naprosto standardně mi dojde benzín. Takže k sousedovi, do tohodle dvoutaktu patří směs s olejem. Trochu doleju, nastartím, zvládnu jeden pruh. "Hrc." a žádné škyt. Křoviňák stojí, táhlo se nehne ani o milimetr. Výborné, tak po Fabii sousedovic nářadí - jenže tady žádná vyhlídka na novou mašinku. Spíš se vidím, jak u Mountfieldu solím Palacké za opravu. Soused je skoro nadšený, že nemusí jít impregnovat balkony, hned křoviňák začne rozebírat. Zajímavé, pod ruky odborníka to vypadá jako hračka. Odborně odkládá šroubky a čášti motoru do změti jiných částí jiných strojů a mastných kovů na ponku. Jo jo - válec je fakty kouslý. Nechci zpochybňovat sousedovu informaci, že do benzínu dával olej, ale nezdá se mi to. A soused přináší důkaz, že do kanystříku skutečně olej dával - téměř plnou lahvičku s olejem do benzínu. Jenže na lahvičce je napsáno, že pro 1:30 se celá lahvička má nalít do cca 3,5 litru benzínu. Lahvička je téměř plná a 5l kanystr s benzínem taky. Aha. Sorry soused - já jsem prostě musel. Ale budiž ti útěchou: Do buggy jsem si v míchací lahvi míchal asi půl roku směs s představou, že 0,6 l láhev je litrová. Trochu to víc kouřilo a výfuk prasil karoserii. Pro mě lepší než mít oleje míň nebo nic. Já bych to za půl hodiny do kupy nedal. Soused to dal do kupy a žádný šroubek nepřebýval (jeden chyběl). Za patnáct minut jsem dokřovinořezoval zbytek. Paráda

    19. září (sobota) Nika má přesně 4 kilogramy živé, nahaté váhy.

   18. září (pátek) Den asertivity. Ano už zase jsem si vzal jeden den dovolené. Nika má premiéru - poprvé s námi jede na nákupy. Já mám taky premiéru u (permanentně narvaného a drahého) Benešovského Kauflandu se těším, jak poprvé zaparkuju na vyhrazeném místě pro vozidla s kočárky. Úžasně široká parkovací místa, kde člověk nejenom bezproblémů mimi naloží a vyloží, ale hlavně to má přímo před vchodem. Obě místa jsou obsazená. Na jednom nakládá svůj nákup do Passata vousáč s dalším chlapem - oba kolem 40 - za mimino v kočárku nebo sedačce se nedají pokládat ani omylem ani se šedým zákalem. Zabublá to ve mně a něco jedovatého pustím mezi zuby, zapakrukuju o 20 m dál. Docela zručně vyndávám Niku v sedačce na kočárek a plný touhy "nandat" jim to vyrážím směrem k nim. Ještě stále uvažuju, jestli to nechám jen tak být a jen tak to skousnu. Koukám, že se pánové náramně baví, na zadní sedačce jen igelitky s nákupem. Jejich zábavu si překládám jako "to jsme s Vámi zase vyjebali". Není cesty zpět. V rámci duševního zdraví do toho jdu nahlas a po hlavě.
"Dobrý den, chci se zeptat, není Vám to blbý? Všimli jste si tohho, že stojíte na vyhrazeném místě pro auta s kočárky?"
"No a co, tak sorry." dí vousáč s úsměvem v jednom koutku úst a výrazem, to víš že jo ty blbečku. - Grrr. OK asertivita, asertivita, zachovat slušnost - proti té se bude těžko bránit.
"Parkujete na místě, kde nemáte co dělat, nikde dítě nevidím. Jste hulvát."
"No jasně, omlouvám se." tady měl skončit, ale asi mi chtěl udělat radost. "Vám ty nohy taky neupadnou o těch pár metrů víc." Fajn - povolení zabíjet. Mít v tu chvíli baseballovou pálku tak mu stáhnu okýnko pátých dveří.
"To máte pravdu, neupadnou, stejně jako by Vám neupadly. Ale vy, vy jste neomalený hulvát, hulvát, co sprostě parkuje, kde nemá. Sprostý hulvát!"
Možná jsem tim nic nezměnil. Ale měl jsem fajn pocit po těle, lidi okolo se s přitakáním pobavili a ten zmrd (bezpardonu) měl alespoň jednu minutu nepříjemnou. Trochu mi připomínal toho znalce, co nám dělal odhad na barák. Jestli to byl skutečně on - tak velká škoda, že jsem si tím nebyl jistý. To by se už bez sprostých slov neobešlo. Tak.

   15. září (úterý) Kdo je příznivcem a voličem ČSSD - nechť mi prosím napíše. Když úplně odhlédnu od jejich vládního programu a zhodnotím jenom poslední činy těchle převlečených komunistů: V létě v době našeho předsednictví shodí vládu, aniž by měli jakékoliv řešení, co bude poté. I kdyby se republika nezesměšnila před zbytkem Evropy, tak tohle byl krok vskutku "státutvorný". Všichni se chystají na předčasné volby, jeden přeběhlík první termín zlilkviduje. Když svítá na další termín, který pan Bradavice podporuje a tlačí na něj, tak za pět dní obrat o 180 a volby chce a budou až v řádném termínu. Ať už nemají prachy na další kampaň, ať očekávají lepší preference, ať si třeba myslí, že nepopulární kroky za ně udělá úřednická vláda, ale ať si konečně ti, co půjdou k volbám, vzpomenou, jak se tahle strana chovala před pár týdny, měsíci. Bojím se, že za guláš s oranžovou lžící zapomenou i to, co měli k snídani a uvěří v zítřejší kaviár na oranžovo-rudém podnose. Brrr

   13. září (neděle) I Nika ve svých 6ti týdnech ocenila, když jsme v půl třetí po všech babičkách, dědečkách a jiných milujících příbuzných dorazili domů. Pustím televizi, kde jedou F1ky v Monze. Na prvních dvou místech sněžné pluhy Brawn, třetí místo Kofila Mercedes Hamilton a moji oblíbení červení až čtvrtí. Za pár minut ale ten víkend není tak zoufalý až do konce. Kofila Hamilton v posledním kole udělá začátečnickou chybu (ale on už není začátečník), v zatáčce přišlápne trochu víc plyn, kola má ještě na obrubníku a fatálně rozmázne monopost o zeď. A to je príma - hezky zakončený víkend. 

   11. září (pátek) V práci by mi měli zavést ještě nějaký jiný formulář než je žádanka o dovolenou na zotavenou. Včera jsem si jednu takovou žádanku dovolené na zotavenou vyplnil. Objet velkou část příbuzenstva s malou nepovažuju za dovolenou a už vůbec ne na zotavenou. 

   8. září (úterý) Můj velký deníkový (jestli chcete, klidně si říkejte blogový) guru Lukáš Groula Groulík se stal dnes taktéž otcem . Ale zklamal mě. Groula byl vždy nekompromisní samorost a tak jsem mu i uvěřil, že když to bude kluk, tak to bude Dolfík - tedy Adolf. Jak hezky to u nás na návštěvě recitovali společně s Ivet (která už vůbec není imaginární). A nakonec mají Daniela - hezké jméno - ale Groulo - nudáááá. I můj bratr je větší tvrďák a má Davida Huga a Adama Alexe. A výmluvy, že pod sílou okamžiku jste to drobečkovi nemohli udělat neberu. Papíry se jménem jsme podepisovali ledva jsme dorazili do porodnice a ještě ani trochu nerodili. Groula je měkóóóň!

    7. září (pondělí) V noci prý Niky spala celých šest hodin. Klárka už mě skoro nebudí na přebalování - teda když si to zasloužím robotou na zahradě nebo v kuchyni. A takhle pak najdu holky po ranním kojení. Přidal bych se, ale opět musím do práce. 

    5. září (sobota) Ještě jsme se ani nevyspali a už jsou tu mojji rodičové. Takže oblékám pracovní oblečení, kanady (díky Jindro - jsou k nezaplacení) a hurá na haldy hlíny, které tu nechali ukrajinci po výkopech na plot. Ten plot je můj a stál polovinu toho, co stát měl, takže si nemůžu moc vyskakovat s tím, ať to odklidí. A že bych si to vychutnal. 21. století a stále ještě existuje mučení - krumpáč, lopatu a kolečko s měkkým protektorem bych zakázal ze zákona. 

    4. září (pátek) Dneska jsem chtěl mít volno, jezdit po zahradě se sekačkaou a následně třeba z bugginkou. Jenže musím do práce, abych vypravil věci pro Příbram. Chci vypadnout ve dvanáct, pak chci být do 2 doma, pak chci vypadnout ve 2. Nakonec se urvu před třetí hodinou. Děs - už se nedá zdrhnout z práce ani v pátek.

    3. září (čtvrtek) Pálíme s Karlem do Bratislavy. Cesta dlouhá, D1ka standardně pekelná, 2 hodiny práce (snad produktivní), pak odměna - bryndzové halušky - v Čechách je takhle neumí. A pak mi volá arcihitekt kvůli Příbramské nemocnici resp. požadavkům na změny. "Já tomu nerozumím, teda ne že bych tomu nerozumněl technicky. Ale vy tady měníte téměř všechno, co bylo před dvěma měsíci dohodnuto, Proč jste si nedal tyhle požadavky před dvěma měsíci? s kým jste se dohodnul a na jakém základě?" - Ty trubko divně studovaná - nás oslovili před dvěma týdny, abychom vypracovali předběžnou nabídku. Proč Ty jsi se neozval, když jsi vymýšlel takovéhle kraviny? Myslím si své a do telefonu mu vysvětluju jen to, že o projektu víme dva týdny, skutečný stav jsme viděli včera, tlačí se na nás stylem "včera bylo pozdě", nemáme od něj ani výkresy ani jiné podklady a že těch změn není mnoho. Přípojnou podlahovou krabici k rektorskému pultu nakreslil ke zdi... prosím překreslete o metr dvacet od zdi - stavba to nemá problém přeložit. Světelné okruhy ... nejsou roztahané, jen stačí posvětit, že jeden bude před plátny a další ať si vyvádí, co chce. I kdyby mu tohle nikdo neřekl, tak snad ví, že nad stoly je potřeba světlo, ale projekcím to dobře nedělá. Další požadavky se ho vlasně už netýkají - dají se doladit se stavbou. Architekt si ale mele svou uraženou, nechce se mu přiznat, že v jeho práci jsou nelogické a pro normální fungování nefunční věci. Předávám telefon Karlovi, který je dostatečně taktní a netrpí nutkáním poslat někoho do prdele, když něco opakuje už potřetí. Snad to vyjde. Uvidíme.

    2. září (středa) Jak já miluju projekty. Elektrikář nic - všechno mám správně, to blbě zadala stavba. Stavba - všechno máme správně, to blbě vytvořil architekt. Architekt nepřítomen - to je jeho štěstí, protože o těchle vědátorech si v každém případě myslím své. Fajn - uděláme pár změn, aby to tady vůbec fungovalo - dejte mi čas do zítřka a dlouhý arch papíru.
   Doma jsem včas - nějak jsem se neráčil vracet na firmu. Nika trénuje na Superstar a největší fanoušek Klárka je z jejího krásného hlasu zcela rozštípaná. Paráda. Zafandím Nikče a mizím do "pracovny" (stále místnost s největší koncentrací neroztříděných věcí po stěhování...) sepisovat nějak srozumitelně (elektrikáři, sádrokartonáři, stavba, architekt - takže taktně a  polopaticky) co a jak. No fajn - byl jsem včas doma, ale podklady patlám ještě v devět večer.
   Dole je klid - spí tam dva andílci. Jeden ale zcela jistě potřebuje vyměnit plínu.

    1. září (úterý) První školní den - ty jsem naproti všem dalším dnům, kdy hrozilo zkoušení a písemky, miloval. S mnoha spolužáky a hlavně spolužačkami jsem se neviděl dva měsíce a na první den jsem nastupoval vždy se sladkou přestavou, jak si konečně všimnou, že jsem úžasný, skvělý, výjimečný. To byla sladká telecí léta.

    29. srpna (sobota) "Pane pojďte si hrát."

"A jak se to hraje?"

"Vezmeme si firemní trička a půjdeme o víkendu do práce."

Máme inventuru a tak si v sobotu hrajeme v Říčanech Na kokoty!

    26. srpna (středa) Nika v noci i spinkala. Ale tatínek s bolavými pařátky nespinkal. Běžně spím a malá může klidně i hulákat. Když jenom kníká, tak to už se Klárka naučila eliminovat a spí dál. Fyzicky vyřízený se budím každou chvilku, jen malá kníkne. A ráno na sedmou si venku začínají hrát UKčka se "žabkou" - srovnávají dlažbu. Jsem grogy, dál se nespí a den začíná.

    25. srpna (úterý) Je to špatný, děsně špatný nápad jít večer na motokáry. Den jsem začal prezentací u zákazníka někde v kotěhůlkách. ITý si chce zasloužit své prachy a tak mě prudí testováním techniky na všechno možné a vlastně vůbec ne na to, na co bude určena. Pak si ale s Michalem dáme oběd v parádní italské restauraci a ta zkušenost s hnidopichem maže. Od 4 pak sedím na představení novinek Logitechu, které jsou samozřejmě naprosto super, bomba, unikátní, nedostižné. Mezi řádky se však potvrzuje trend "sebereme vlastnosti, přidáme více lesku, stříbrné, leštěné a zdražíme to." Následuje famózní večeře - chytře si nedávám biftek ale žebra. Těch je taková hromada, že toho stejně budu za půl hodiny litovat. Hecuju Karla, aby dojedl, že už můžeme vyrazit na motokáry. Už jsem zapomněl jak náročné je kroutit volantem placky se 4 širokými koly bez posilovače na trati, která se kroutí, kroutí, krouuuutí. 10 minut tréninku a já už po třetím kole přemýšlím, jestli budu první, kdo se jim tady na trati pozvracel do helmy. Pauza - dobírá si mě moderátor, kterému se nejspíš líbí moje jméno a pamatuje si, že jsem chtěl silnější motokáru pro váhově handicapované (jak se tohle slovo vlastně píše: "Pan Nezkusil si přál silnější motokáru, takže v kvalifikaci pojede místo trojky se třináctkou..." 13ka je stejná jako všechny ostatní motokáry, chybí jim trojka... Takže placebo rychlá motokára. Je mi to jedno. První kolo odjíždím tak, abych ve druhé zabojoval a pak už jen trpěl, než to utrpení za 10 minut zase končí. Bohužel ... jsem se kvalifikoval ... na posledním místě. F1ky mají mezi kvalifikací a závodem 24 hodin. Já do toho pekelného stroje sedám za dalších 10 minut. Předjel jsem pár autíček, která uvízla v pneumatikách a pak mě jeden takový dojel... a taky poslal do pneumatik. Hanba ti Hadrabo! Ale poslední jsem nedojel. Vybojoval jsem krásné 10 místo. A když jsem viděl ta vyžlata na stupních vítězů ... příště jim do káry hoďte pytel cementu. Ruce cítím - reps. cítím obrovskou únavu, bolest a žehnám tomu, kdo mi dal do služebního auta posilovač a pohodlnou sedačku- To bude noc. Niko - prosím spinkej!

    20. srpna (čtvrtek) Dopoledne se po dlouhé době opět živím rukama. V jedné ze zasedaček v Danone zničili VGA připojení. Poslal bych technika, ale ten tenhle konektor odmítá letovat a já jsem se sem konečně tímhle způsobem i vnutil na jednání. Naletovat 11 drátků na 1 cm čtverčním není žádná prdel. A já jsem takový blbec, že si na tuhle práci vzal místo jehlové pájky obyčejnou s obloučkem... s rozpláclým obloučkem. Adrenalin a zkouška nervů trvá skoro dvě hodiny. Chci se odměnit a když se tu konečně mihla i krásná vyvinutá Marcelka, tak ji navrhuju, že zajdeme na oběd. Je pro, prý ať chvilku počkám. Ještě si lehce počechrám pírka, když ukazuju neschopnému ITýmu, jak mají mít nastavený projektor. Rozhozený je tak, že po pár krocích je pozitivní změna obrazu 100%. IT je nejenom neschopný, ale v jeho výrazu čtu, že kdybych to jen nastavit a mlčel, odnesl by si z toho to samé. Marcelka mi píše, že ji zadrhnul šéf a z obědu nebude nic. Zkouším ještě bráchu - ten má něco na 15 až 20 minut, takže bych čekal tak třičtvrtě hodiny. Hmmm - takže žádné vindaloo ale FAST-food.

    19. srpna (středa) UKčka to opravdu kopou ručně - už jsou 4 - tak tohle je asi představa českého otrokáře o "bobíku", na kterém jsme se domluvili. Bojím se, že vzhledem k ceně stáhnuté na polovinu mi asi zbytek pozemku tyhle 4 bobíci nenarovnají. Odpoledne si místo krumpáče vzali elektrickou sbíječku. Proč mi někdo neřekl, že něco takového existuje, když jsem kopal 17 děr pro plotové sloupky? Strukturu země na hranici s architektovic tvořila zmáčená uježděná uschlá hlína prokládaná tím samým s náplní štěrku - takové skorobetonové tiramisu. Jiskry jen lítaly, ale důlek se v díru na sloupek měnil jen velmi pomalu, těžce a se spoustou potu. Mého potu - a ten bolí nejvíc. 

    18. srpna (úterý) UKčka dokončila plot a chystají se na zámkovku. Čech, co je má na starosti se mnou řeší podrobnosti a já se divím, že to prý budou rovnat ručně. Lituju je jenom chvilku.

    16. srpna (neděle) Ledničku máme vymydlenou od masa. Takže vytáhnu rybu - platýze - prý taky maso ... ale ryba. Úspěšně ji překořením (kojící matka a Niky jistě ocení) a rýži, kterou mám rád akorát dotáhnu na hranici, kdy už se mluví o rozvařené rýži. Gastronomický propadák a to jsem na oběd pozval i Pepína, který přijel s mým novým písidlem. Tohle se mi stává maximálně jednou za deset let. Ještě, že jsem k tomu přihodil pudink s lepenými piškoty.

     Vyrážíme dávat do kupy právě ten počítač. Často a rád jsem o sobě tvrdil, že počítač umím odladit a připravit precizně, ale trvá to den čistého času. Už to dělat nebudu - Pepa to dotáhl o level dál. Několik systémů - každý odladěný pro práci s něčím jiným - všechno zálohované do imidžů pro rychlou obnovu. A tak funkční počítač ladí do sedmi do večera. Není hezké, když někomu dokazuju, jak má něco starého, zastaralého a absolutně nevhodného pro další používání. Vím to, přesto to dělám. A teď  mi to Pepíno vrací - ani trochu se mu neche znesvěcovat počítačový svatostánek osazený SATA disky nějakým exponátem z národního technického muzea. Nakonec ho (stejně jako každý donutí i mě) donutím, aby vzal starou technologii IDE disku na milost. Pak si radši sednu do auta a jedu pro zmrzlinu, protože se Pepíno rozpaluje do běla nad skutečností, že můj starý disk a starý systém nezná nic z nových vnitřností. Vše musí stahovat a komplikovaně přetahovat do mého starého zachovalého totálně zapraseného operačního systému. 

     Jak vypadá můj nový počítač inu jako počítač. Jen všechno neskutečně rychle funguje. Funguje to přesně tak, jak to fungovat má. Děsí mě pohled do počítačové skříně. Dobrou čtvrtinu zaujímá obrovský měděný chladič s obrovskou vrtulí v jeho středu. Další dvě turbíny s grafickou kartou si žerou taky hodně místa. Masivní provedení odpovídá masivnímu výkonu. Větrné bouři uvnitř pak odpovídá i hlučnost. Pak nastartujeme i hru rFactor. Tentorkrát ale ve Full HD a nekompromisně plných detailech. Po pár minutách pekelný stroj zapne turbíny grafiky do "režimu sport". Jestli mi nebylo fajn s mým starým, tichým (stálo to taky hafo peněz) počítačem. Teď stojí vykuchaný v rohu a doufá, že ho jednoho dne dám do kupy. 

     Všechno funguje, takže se jdu konečně věnovat malé. Naučila se novou dovednost - zesrat se tak, že vlhčené ubrousky nestačí. Takže jdeme koupat!

    15. srpna (sobota) UKčka zjistili, že sousedův rozvaděč přece jenom pracuje. Takže díky sousedům bych mohl spát v tichu do pozdě. Jenže když neblafe generátor, tak ještě příjemněji klidným ránem řve flexa, kterou vyrábějí z KB bloků půlbloky. Sakra!

    14. srpna (pátek) Ne malá, ale ti co nám stavějí plot mě asi donutí, abych vstával jako člověk. Jsem odstěhovaný v "pracovně" (je tak pracovní, že 2 x 2 m postel se do ní skoro nevešla), spinkám si a v sedm huuuuůůůů, nahodili genererátor a už zase táhnou.  Takže vstávám, udělám jim čaj a kafe, na 15 minut to vypnou, ale já už na to kašlu. Chtělo by to nějakou pracovní cestu, kde mě bude budit až ranní potřeba z piv vypitých předchozí večer.

   13. srpna (čtvrtek) Včera dorazila tchýńa Oluša pomáhat s malou. No spíš mi chybí, že nemůžu á 3 hodiny vstát a věnovat se ji alespoň při výměně plínky. Ale jednu výhodu už jsem našel. Večer jsem bez špatného svědomí vyrazil k sousedovi Vláďovi na pivko. Zbyly nějaké 5l soudky z oslavy. A Vláďa má v garáži takovou krásnou opuštěnou ledničku. Jenže soudky jsme tam šoupli někdy pondělí, lednička se zbláznila a pivo v soudku rachtá. Pivo, které chcete pít, by nemělo rachtat. Rachtat může pivní nanuk, na ten jsme ale chuť neměli, takže žádné pivo, slušný taťka. Má to mouchy, ale určitě je společně vychytáme. Když už mám doma to hlídání.

   10. srpna (pondělí) Když se Nika narodila, tak se mi konečně ozval stavebník kvůli plotu a zámkovce. Odjel jsem na rychlo z porodnice domů, nechtěl jsem riskovat, že zase budu půl století čekat. Minulý týden mi zase se zpožděním 4 dny poslal návrh ceny. Cena to byla taková, že mi nezbylo než slušně poděkovat a hledat řešení jinde. Holky jsem měl den doma a tak jsem se o ně chtěl starat, místo toho mi stavebník volá, že jsem měl říct, že jsem od jednoho známého z Benešova a že s tou cenou něco uděláme a ať si k tomu sednu. A najednou vykouzlil cenu, která se neodmítá. Tak jsem neodmítnul. Chtěl jsem dělat holkám oběd a místo toho jsem jel legálně vybrat banku, abych půlku částky vytopil ještě ten den. Prý v pondělí začnou. Normálně prý začínají od sedmi, ale v pondělí prý začnou tak mezi devátou, desátou. V půl sedmé ráno jsem Niky přebalil, oblékl a upadnul opět do koma - spánku. v sedm deset mě Klárka opět budí, že už jsou asi tady. Neuvěřitelné. Dorazili ve smluvené datum a ještě dřív. Ale já bych spal, já bych tuze spal. Ale zase bude plot. Ještě nevím, do jaké výšky mám nechat umístit střílny, když máme tak krásnou dceru.

    9. srpna (neděle) Před týdnem jsem se stal novotatínkem. Vyhrál jsem bednu šampusu, neprosadil si jméno Jana (protože jsem prosazoval případného kluka Maxe) a vzal si dovolenou, abych se mohl o holky starat.
    Není dovolená jako dovolená. Tahle mě každopádně baví. Každý den se chystám, že zaznamenám jak si s holkama užívám a že si užívám... jenže... začnu ze široka. Když jsem ještě jezdil na tábory jako táborník, tak minimálně jednou za turnus nás vždy nějací starší chytrolíni šikanovali zábavou, kterou nazývali kontrola spánku. Co hodinu spáče budili: "Kontrola spánku, otoč se na druhý bok, aby si se nepřeležel." Dalo se to vydržet, prostě pohoda, další den byli sami rádi, že je nechal někdo vyspat.
    S Nikou si každý den užívám (a myslím to upřímně) její tříhodinové cykly - vstát, svléknout, přebalit, obléknout, předat na kojení - za cca 30 minut nechat odříhnout, uložit do postýlky a potichu se modlit, aby se Nikče chtělo spinkat. Spát jdu většinou ... a vlastně jako normálně ve 12. Ve 3 pak kojící půlhodinu využívám k tomu, abych dal dohromady kuchyni (vyložil nebo naložil myčku, poklidil) - takže ráno jdeme do čistého. V šest funguju jako robot pod Klárčinou kontrolou. Touhle dobou je prý tak nějak normální vstávat. Jenže já mám ještě noc (což máme společné s Vášou Šimkem a králíky z klobouku). Během dne jsme zatím objížděli doktory, já lékárny s recepty, nákupy a velepříjemné kafíčko s přáteli z Benešova.
    Bude to týden, co mám holky doma. Mám dovolenou a měl bych tak mít spoustu volného času. A hádejte co? Já mám volný čas. Ale, moc se omlouvám těm, kteří si tady občas rádi něco přečtou, ten volný čas je tak tak neuvěřitelně příjemné věnovat spánku. Je to příjemné a časem určitě řeknu, že i nezbytné. Ona totiž Nikčina kontrola spánku není na den. Ale zato máme kuchyni neustále bezvadně v cajku!

Poslední změna: 23.11.2009 10:37